Svaz pacientů ČR je prý „humanitární a sociálně-poradenská všeobecná organizace pacientů v České republice“. Ne, není. Je to jen další pokus, jak nepostižitelně a bez odpovědnosti mluvit v něčím jménu. Pojďme se dnes podívat na několik základních údajů, které se této „organizace“ týkají.

1) Má-li někdo ambici mluvit za někoho jiného, pak na základě jasných pravidel. Zpravidla jde o zmocnění, které někdo někomu dává za účelem jeho zastoupení. Svaz pacientů České republiky je však občanským sdružením. Jako takové nepodléhá žádné veřejné kontrole. Bylo založeno v souladu se Zákonem č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Z něj se mimo jiné v § 3 odst. 3 dozvíte, že „práva a povinnosti člena sdružení upravují stanovy sdružení“. Jejich úplné znění byste však hledali marně. Stejně tak byste v zákonu marně hledali povinnost zveřejňovat hospodářské výsledky tak, jako je tomu i všech jiných zbylých forem neziskových organizací. A nějaká pravidelná výroční zpráva? Zapomeňte. Na to si tento „svaz“ nehraje.

2) Přes výše uvedené čerpá Svaz pacientů České republiky zprostředkovaně peníze i z veřejných rozpočtů, přičemž členský příspěvek v této organizaci je pouhých 120 Kč ročně. Na svém webu tato organizace ujišťuje, že „Svaz pacientů ČR jako občanské sdružení nemá žádnou pravidelnou podporu, dotace, kromě příspěvků členů“. Tato věta je velmi zavádějící. Ano, o pravidelnosti ve smyslu každoroční zákonné jistoty nelze hovořit. Jenže tento „svaz všech pacientů“ má cca 11.500 členů, z jejichž příspěvků by jen těžko mohl vyvíjet svou činnost. To dá celkově pouhých 115 tisíc měsíčně. Dalo mi poměrně dost práce zjistit, že peníze na různé „projekty“ dostává například od farmaceutické společnosti PFIZER nebo GlaxoSmithKline.

3) Do funkcí ve svazu jsou jmenovány především osobnosti z řad levicově zaměřených političek a politiků. Jistě to není náhodou. Je přece tak voličsky líbivé, když někdo zastupuje „všechny nemocné“. Koneckonců těžko se zbavíte odborářských praktik, když jako Luboš Olejár sedíte mimo funkce prezidenta Svazu pacientů České republiky (to je ale politicky silný název...) zároveň na židli šéfa odborové organizace dopraváků v Praze, na tiskových konferencích stojíte vedle socialistických es a vydáváte společné tiskové zprávy s odborovými svazy.

Vážení, žádný skutečný svaz pacientů České republiky neexistuje. Existuje jen další odborová organizace s minimem skutečných členů, ale silným hlasem bez odpovědnosti. Až zase uvidíte jejich „prezidenta“ v televizi, vězte, že v České republice jsou miliony pacientů, ze kterých je pouze cca 0,1% členy občanského sdružení s názvem Svaz pacientů České republiky.

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora