Prý bude zrušena daňová znatelnost stravenek. Pro úředníky se nic nezmění, podnikatel bude nucen přispívat ze zisku po zdanění. Náklad na stravenku se mu tak zvýší letos o třetinu, příští rok o čtvrtinu osobám právnickým a o rovnou polovinu živnostníkům. Samozřejmě, zvýhodňovat závodní stravování je pochybné, u takové parodie, jakou je vydávání stravenkové měny, ještě pochybnější.

Stejně jako má mince dvě strany, mají dvě strany i stravenky. Zvýhodněné závodní stravování, potažmo vydávání stravenek je ve skutečnosti další položkou, která zvyšuje nezdanitelný příjem zaměstnance a přináší tak úlevu od nastavené výše daní. Záměr zrušit daňové zvýhodnění stravenek je tak na druhou stranu dalším plošným zvýšením ceny pracovní síly, přesně tím, čím reforma být nemá.

Reforma financí vykročila (no, spíše se natočila) správným směrem, ale zdědila jeden velmi výrazný problém, kterým je prohibitivní zdanění pracovní síly. Když se podíváme na závislost mezi výší příjmu a daní, v součtu daně-daně a daně-pojištění dosahuje přibližně padesát procent u zaměstnanců a třetinu u živnostníků. Potřeba pracovní síly je tak zařazena mezi stejně nežádoucí jevy jako alkoholismus, kouření a nebo ježdění autem.

Společnosti, které emitují stravenky, jsou ve skutečnosti zbytečným a parazitujícím článkem na cestě k uplatnění daňové úlevy. Chceme-li odstranit tuto pijavici na daňovém systému, stačí jednoduchá úprava zákona – příspěvek na stravování může zaměstnavatel zaměstnanci vyplácet v hotovosti – a hotovo!

Pokud přijmeme představu, že namísto stravenek dostane zaměstnanec pár nezdaněných stokorun do platu, není nic snazšího, než tuto úlevu sloučit s existující slevou na dani či negativní daní. To by ostatně v době kratší než dlouhé mělo postihnout i přídavky na děti a stejně tak už konečně sloučit výběr daně-daně a daně-pojistného pod jeden základ, jeden správní řád a jeden berňák.

Poslanci ovšem mají i jiné starosti. Například s láskou chovaná kráva, toť jeden z ekologických totemů, jen kdyby nevypouštěla tolik skleníkového metanu. Martin Bursík v reakci na omluvu z jednání poslaneckého klubu zelených odepsal o krávě, kterou bude nutno i s dalšími příbuznými přežvýkavci přinutit ke spolupráci silou. Něžný polibek ovšem s e-mailem neodešel Kaťušce, nejspíše předsedkyni onoho klubu Jacques, ale Olze Zubové, autorce původní omluvy. Ta pojala důvodné podezření, že onou krávou má být ona sama, možná s kolegyní Jakubkovou. Přírodně ekologický rozměr označení ji neobměkčil.

Zajímavá byla pomalost, s jakou Bursíkův lapsus kráčel médii. Nejdříve na něj upozornila v hlavních zprávách Nova, samozřejmě, perfektní sousto. Zhruba o hodinu později se zpráva objevila na rudoprávních Novinkách, následoval mladofrontovní iDnes zhruba ve čtvrt na deset. Jindy dravý Aktuálně zareagoval o půl jedenácté, lidovky a iHNed dokonce až po půlnoci. Vzhledem k tomu, že celá aféra vypukla v průběhu dne, vypadá to tak, že zpravodajské servery zprávu tutlaly, buď ze solidarity k Nově, nebo romantické dvojici Martin a Kaťuška. Ani teď, s výjimkou Novinek, není na předních místech a člověk musí vyvinout určité úsilí, aby k ní pronikl.

Každopádně bude mít Bursík co vysvětlovat a nejspíše i vylhávat.

Zatímco chování dvojice Bursík – Jacques určitě nepřispěje situaci u zelených, stejně jako poškozuje celou koalici, jednání dalších lidí kolem Jana Švejnara se už vymklo jakékoli logice. Jak jinak hodnotit článek (dík Tomáši Haasovi), který do UPI protlačil Švejnarův kamarád, lobbista Ellenbogen, ve kterém nejen úplně zbytečně pomlouvá Klause, ale celou Českou republiku.

Jak si volební štáb Jana Švejnara mohl všimnout již dříve, existuje dostatek lidí, kteří jsou schopni monitorovat jeho chování a prohlášení i v angličtině, němčině, dalších jazycích. Kdyby nic jiného, v delší perspektivě nemá cenu řešit Klause, ten za pět let na presidenta kandidovat nebude, naopak, takovéhle zhrzené výlevy poškodí jakoukoli veřejnou aktivitu Jana Švejnara, třebas by po vzoru Miroslava Sládka chtěl být v Komíně starostou. Nevím, jak Jan Švejnar, já si pomáhání své vlasti představuji jinak než iniciováním pomluv. Pokud někdo sám ze sebe dělá hlupáka, byl by jeho protivník blázen, kdyby takovou chybu proti němu nepoužil.