V únoru letošního roku obvinila PČR po třech letech prověřování bývalého náměstka ministra spravedlnosti Františka Steinera a bývalého generálního ředitele Vězeňské služby ČR Ludvíka Kulu z trestných činů porušení povinnosti při správě cizího majetku a ze zneužívání pravomoci úřední osoby kvůli akvizici zchátralé budovy bývalého církevního semináře ve Vidnavě, za kterou ministerstvo spravedlnosti zaplatilo v r.2008 neprůhlednému vlastníkovi Ústav Vidnava a.s. 29 milionů Kč.

Je pozoruhodné, že policie nesdělila obvinění také ministrovi Jiřímu Pospíšilovi, jehož hlas byl při uskutečnění koupě rozhodující. Pan ministr se jako obvykle schovává za názor expertní komise a zdůrazňuje, že v ní m.j. zasedala také státní zástupkyně Lenka Bradáčová. Jiří Pospíšil se tak nevědomě snaží o vyvolání dojmu, že on sám ničemu nerozumí, za nic neodpovídá, při rozhodování se nechává vodit za ruku experty a pouze podepisuje jinými připravené listiny.

Připomíná mi to kauzu kladenského soudce Vlastimila Matuly, nezákonně (bez souhlasu prezidenta republiky) stíhaného za vypracování textu stížnosti pro porušení zákona ve prospěch ods. Josefa Blažka a Rudolfa Tesárka, známých "výletníků do Thajska". Oba případy působí dojmem, že policie nestíhá toho, o jehož hlavu jí jde. František Steiner nebyl hybatelem pochybného projektu a údajně se dokonce kvůli němu stavěl Jiřímu Pospíšilovi na odpor. Policie se možná takto snaží získat od tísněných obviněných klíčové informace, které by jí umožnily hodit smyčky na krk cílovým osobám. V případě Vidnavy je lovnou zvěří nepochybně Jiří Pospíšil, který si již zřejmě všiml, že mu vyšetřovatelé začínají dýchat na záda, a zahájil únikové manévry.

Podporuje tvrzení obviněných, že nevznikla žádná škoda, protože ministerstvo sice utratilo peníze, ale má za ně budovu. Je ovšem skutečností, že ministerstvo, trpící chronickým nedostatkem finančních prostředků, umrtvilo obrovskou sumu jejím vložením do zchátralé stavby, na jejíž rekonstrukci nemělo peníze a ministr musel vědět, že je nezíská. Policisté by tak mohli škodu navýšit o ušlý výnos z případného zhodnocení peněz transakcemi na kapitálovém trhu. A možná by mohli jít dál i přezkoumáním podkladů pro stanovení kupní ceny za budovu, která by v daných podmínkách byla prakticky neprodejná nebýt podivné Pospíšilovy vstřícnosti. Zajímavé bude také zjištění, do jakých kapes natekly státní peníze za tuto akvizici.

V době, kdy došlo k zakoupení budovy, se mluvilo o jejím využití zčásti pro nezletilé odsouzené, zčásti pro zřízení detenčního zařízení. Nadšení pro uskutečnění záměru ale již tehdy nebylo jednoznačné, protože byly pochybnosti, zda se podaří dostat do odlehlého kouta země psychiatry a psychology, kteří jsou nezbytní pro práci s odsouzenými v detenčním zařízení.

Pak se ale celé roky nic nedělo. Budova zůstala nevyužitá, dál tiše chátrala, ale platily se náklady na její nezbytnou údržbu. Pokud se tedy v těchto dnech najednou do Vidnavy rozjel ministr (viz zde), aby se podíval na skupinku vězňů opavské věznice, kteří zde uklízejí, a oznámil urbi et orbi, že ještě letos proběhne I. etapa rekonstrukce, kterou se zde vytvoří podmínky pro ubytování 30 vězňů a v navazující II. etapě se ubytovací kapacita rozšíří na 200 míst, působí to dojmem zoufalé snahy prokázat potřebnost budovy a účelnost utopení 29 milionů Kč v pochybném projektu: hodí se každá hloupost, vyřčená k oslabení obvinění.

Hovoří-li pan ministr při té příležitosti o uskutečnění také výhledového záměru na vybudování detenčního zařízení, vyvolává podezření, že neví, co se v jeho resortu děje. Nelze mu samozřejmě zazlívat, že v r. 2008 neprokázal věštecké schopnosti a uvěřil odborníkům, že budoucí nároky na kapacitu detenčních zařízení dosáhnou asi 250 míst. Od té doby uteklo dost vody a všecko je jinak. Zatím bylo uvedeno do provozu jediné detenční zařízení v prostorách vězeňské nemocnice v Brně-Bohunicích. Vzniklo za cenu částečného znehodnocení luxusně vybaveného rehabilitačního oddělení a pojme 48 odsouzených. Až dosud se jeho kapacita využívá nejvýše z poloviny. Status detenčního ústavu má také věznice Opava, v které jsou sice místnosti připraveny, ale zatím se pro tento účel neužívají. Pro koho se tedy má budovat detenční zařízení ve Vidnavě, ví asi jen pan ministr a hvězdy.

Izolovaná skupina třiceti vězňů v narychlo upravené části vidnavské budovy bude vězeňskou službu stát asi tolik, jako by byli ubytováni v luxusním hotelu. Vyčlenění potřebného obslužného personálu z osádky opavské věznice zvýší pracovní přetížení již tak přepracovaných příslušníků vězeňské stráže. Nábor k vězeňské službě z místních zdrojů dosud neproběhl a výcvik nováčků vyžaduje čas. Chybí-li vězeňské službě ubytovací místa pro dva tisíce vězňů, přínos zařízení pro třicet odsouzených je mizivý a vedlejší dopady jejich vystěhování do Vidnavy budou pro opavskou věznici nepříznivé. Celkový výsledek bude záporný.

Stojí za zmínku, že proti většinové mediální kritice a škodolibosti, s kterou média sledují přibližování vyšetřovatelů k Jiřímu Pospíšilovi (viz např. zde), se zdvihl také hlas na obranu obviněných: občanské sdružení Veřejnost proti korupci vydalo 19. dubna 2012 prohlášení, v němž ostře kritizuje postup PČR a státních zástupců. Argumentace, použitá v dokumentu, nápadně připomíná výhrady k trestnímu stíhání Davida Ratha vyjadřované jeho obhájci. Pozoruhodnou okolností je zapojení advokátky Hany Marvanové, která patří k zakladatelům sdružení, ale současně pracuje pro ministra nespravedlnosti Jiřího Pospíšila jako právní zástupkyně v řízení o odvolání Vlastimila Rampuly z funkce Vrchního státního zástupce v Praze. Cesty k otupení ostří boje proti korupci mohou být skutečně rozmanité.

Na základě zatímních informací z otevřených zdrojů pochybuji, že se Jiřímu Pospíšilovi a obviněným podaří prokázat trestnou činnost. Nicméně případ je mimořádně vhodný jako doklad pravdivosti přísloví, že "stát je špatný hospodář". Soukromník, zápasící s chronickým nedostatkem finančních prostředků, který by umrtvil na několik let 29 milionů Kč do nepotřebné barabizny, by rychle přišel na buben a šel by žebrotou. Ne tak naši politici: stát nezkrachuje a jim se povede stále stejně dobře bez ohledu na škody, které napáchali. Hospodářské výsledky resortu nejsou pro jejich postavení rozhodující: důležitější jsou vztahy k vedení strany a pořadí v průzkumech veřejného mínění. Obratný populista Jiří Pospíšil bude ještě dlouho miláčkem mas a pod záštitou nekompetentního Petra Nečase bude úřadovat spokojeně dál až do jejich společného zmizení v politickém propadlišti při příštích volbách do Poslanecké sněmovny, byť soukromý zaměstnavatel by manažera, odpovědného za akvizici vidnavské budovy, okamžitě propustil.