Finanční ústava připomíná řeku Punkvu, někdy se objeví, pak zase zmizí, aby se opět objevila. Má různá označení, například ústavní zákon o rozpočtové kázni. Má různý účel. Především měla občanským demokratům posloužit jako bič na rozhazovačného socana. Brzda pro rozhazovačnou rozpočtovou politiku a osobní odpovědnost tvůrců politiky, to jsou myšlenky, které – vhodně formulované – jsou libé voličům občanských demokratů. Skvělá je i myšlenka pětileté strategie pro oblast příjmů, výdajů i salda státního rozpočtu. Takový pětiletý výhled, to je příklad uvážlivosti a cílevědomého rozmyslu.

Bez ohledu na to, zdali je to možné realizovat, nebo ne.

Punkva se znovu vynořila a nabíledni je otázka, proč je to právě teď. Proč se projekt zveřejňuje znovu, dokonce v přitvrzené podobě – ona odpovědnost ústavních činitelů je konkretizována do podoby hrozby dvacetiprocentního snížení platů odpovědných ústavních činitelů. Je možné, že tahle pasáž byla do projektu připsána pro pobavení publika. Právě probíhající Bártův soudní happening je dobrou ukázkou toho, jak "ústavní činitelé" reagují na snížení příjmů, a nedělejme si iluze, že takovou reakci najdeme jen u činitelů Věcí veřejných.

Načasování se nápadně shoduje s posledním vývojem na politické scéně. Občanští demokraté nesou odpovědnost za to, že Česko nepodepsalo fiskální úmluvu, a naprosto logicky na Česko tedy padá podezření, že si nepřeje rozumné hospodaření s vyrovnaným rozpočtem. Dalo se tedy čekat, že vláda přijde s nějakým propagandistickým tahem, aby toto podezření rozptýlila. No a je to tady.

Jádro věci je samozřejmě správné. Finanční ústava předpokládá vytvoření závazného a přísného mechanismu, který by zamezil plýtvání a nastavil brzdné procesy, jež by mu zabránily. Bez tohoto mechanismu všechny politické strany – některé víc a jiné míň, víc na takzvané levici a míň na takzvané pravici – korumpují voliče benefity ze státního rozpočtu bez ohledu na to, zda je to ekonomicky únosné. To je princip toho obrovského zadlužení, které leží na celém demokratickém světě jako deka. Paradoxně, bývalý režim zadlužený nebyl. Nemusel být, protože si nemusel obyvatelstvo kupovat, nepotřeboval cukrátka, stačil mu bič.

Takový mechanismus by vytvořil pro jakoukoli vládu alibi ve smyslu "my bychom vám rádi ty peníze dali, ale nemůžeme" – protože nám to ústava nedovolí. Dokonce je to v zájmu i současné demokratické opozice, tedy sociální demokracie, aby něco takového vzniklo. Pokud by opravdu byla nastavena pravidla typu "přes to nejede vlak", snadněji by se jí čelilo tlaku voličů. To "snadněji" je samozřejmě pojem relativní, protože odborářští bossové jsou přímo zainteresovaní na zvyšování příjmů, ber kde ber, bez ohledu na ekonomickou realitu. V bezhlavé korupci tedy jedou ještě víc než politici levicového zaměření. Ústavní zákon by se tedy mohl hodit i levicovým politikům. Však taky stínový ministr financí za ČSSD Jan Mládek řekl, cituji podle Deníku.cz, že přijetí finanční ústavy "v zásadě podporuje", protože tuto iniciativu považuje za součást evropského směřování ČR a ústava bude odpovídat evropské smlouvě o rozpočtové odpovědnosti, kterou ČSSD podporuje. I z tohoto krátkého citátu cítíme hrot šídla vykukujícího z pytle. ODS projekt finanční ústavy vyhlásila z propagandistických důvodů – a nyní ho ze stejných důvodů ČSSD zcela nezávazně podporuje.

Příměr o kaprech a rybníku se v uplynulém období hodně používal v souvislosti s ústavním zákonem o přímé volbě prezidenta. Ten tedy schválen byl, protože si ho obyvatelstvo přálo, ale prováděcí zákony schváleny nejsou, protože si politici přímou volbu nepřejí. A nikdo nedokáže ukázat prstem na toho, "kdo to zavinil". Finanční ústava, dá se čekat, bude mít podobný osud. Z mnoha důvodů. V našich poměrech je kupříkladu idea "nezávislé rozpočtové rady" výsměch. Jsme v zemi, kde i pošta je řízena politicky a kde pro přijetí zákona o služebním poměru "není politická vůle", protože oranžoví stejně jako modří vnímají vysoké posty ve státní správě jako výnosné pašaliky pro svoje věrné. Diskutuje se o tom, zdali by měla být tříčlenná, nebo pětičlenná. Bylo by možno uzavírat sázky, zda tři, nebo pět. Vsadil bych na pět, protože je to o dva pašaliky navíc. Ovšem nejvíce úsměvná je představa dvacetiprocentního strhávání příjmů v situaci, kdy by se finanční čára překročila.

Nicméně, jsme pořád ještě ve stadiu projektu. O přípravě finanční ústavy teprve diskutují zástupci parlamentních stran a od Petra Nečase je to poněkud neférové, že projekt herolduje právě on. Do vlády bude projekt předkládat Miroslav Kalousek z konkurenční TOP 09 z titulu ministra financí. Pokud projekt dozraje do reálné paragrafové podoby, mohlo by se to stát na závěr volebního období a pak by bylo zajímavé sledovat, jak by se rivalové tématu chopili: jak by ho dokázali propagandisticky využít a poté potopit.

Zatím dělají jen to prvé, ovšem za nezájmu veřejnosti.

LN, 10.3.2012