Bylo zajímavé navštívit naše zpravodajské servery po skončení diskuse premiéra Petra Nečase a předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky na ČT 24 v pořadu OVM. Většina našich informačních webů diskusi zcela ignorovala, když informovala o tom, co řekl Sobotka. Pokud, jako iDnes.cz, chtěla říci něco o Nečasovi, vybrala si naprosto nevýznamnou kritiku policejního prezidenta Lessyho z Nečasova vystoupení a doplnila ji tím, že „Lessy kritiku odmítl“. Ani jeden informační kanál nebyl schopen podat objektivní informaci o diskusi Nečase se Sobotkou. Výrazným písmem bylo však komentováno Sobotkovo tvrzení, že po volbách nevytvoří koalici ani s VV, ani s KSČM.

Pan Sobotka má pravdu v tom, že koalici s VV nevytvoří, protože se VV do parlamentu ani nedostanou. To lze už dnes garantovat s velkou jistotou. Sobotka naopak z „pročtení programu KSČM“ vidí jen „malou šanci“ na společnou vládu. Proto ČSSD vytvoří koalice s „jinými stranami“ nebo menšinovou vládu. Sobotka pak podle levici nakloněných médií už dokonce „považuje reformy za nutné“, ale chce je dělat „sociálně přijatelnější a spravedlivější“. Pohříchu tatáž média nedokázala sdělit kromě kritiky vládních reforem ze strany ČSSD ani malý zlomek toho, jak na tuto kritiku odpověděl Nečas. Česká média jsou prostě zcela protivládní a objektivitou svého zpravodajství se nezabývají. Chtějí pouze prodat svůj náklad na malém českém trhu a jinak než kritikou vlády, vesměs zavádějící, to nedokážou.

Z prohlášení Sobotky o tom, s kým by chtěl či nechtěl do koalice, naopak jasně vyplývá něco velmi podstatného. ČSSD stále nemá na současném politickém kolbišti spojence. Dominuje sice na levém křídle politického spektra, její zisky jsou však v podstatě vyrovnávané ziskem ODS a TOP 09. Pokud by tedy ČSSD skutečně nechtěla s KSČM vládnout, byla by více méně bez šance. Naopak její jedinou šancí na získání moci je právě to, že se o komunisty opře zcela „neformálně“ a bude s nimi vládnout formou „nové opoziční smlouvy“. Tato smlouva bude na rozdíl od té první mezi Zemanem a Klausem založena „na vzájemném pochopení a soudružské solidaritě“. To bylo ostatně pokaždé použité klišé, když se jednalo o vztahy dvou politických subjektů „budujících socialismus“ z doby SSSR a světa „míru a socialismu“.

Je jisté, že KSČM případnou menšinovou vládu ČSSD nepodpoří bez personálních a programových ústupků. Už tak vágní „reformy“ z pera ČSSD budou ještě více okleštěny „ve prospěch pracujících“. Finance budou hledány výhradně na straně bohatých lidí a soukromých firem. ČSSD, která se stále staví „za středně- a nízkopříjmové skupiny“, zatím zcela jasně neřekla, kde je hranice „středního“ příjmu. Zatím to vypadá tak, že jím bude částka kolem průměrného platu. Sobotka pak již naznačil, kde že bude hranice sazby z daně příjmu pro bohaté. Tou bude 30 % a sám Sobotka moc dobře ví, že pokud by se touto sazbou danily pouze mzdy nad sto tisíc měsíčně, získala by vláda „směšnou“ jednu miliardu korun. Její ambice však budou větší, a tak lze očekávat, že hranice bohatství bude zcela jistě mnohem níže, spíše u třiceti než u sta tisíc měsíčně.

Jediný posun v Sobotkových názorech jsem zaznamenal, když se rozhovořil o tom, že Řecko nemělo být nikdy přijato do eurozóny, protože podvádělo. Jinak ale prohlásil, že v případě bankrotu Řecka by se vláda neměla snažit rychleji snižovat schodek rozpočtu, jak avizoval Nečas. A to by mělo každému signalizovat, jaká ekonomická politika by byla v případě vlády levice použita.