Stres je vždy na škodu. Nyní drtí demokratické politické strany. Ta část společnosti, které se příčí osoba a vládnutí Andreje Babiše (ANO), se stále intenzivněji shlukuje a artikuluje své požadavky.

Míří nejen na premiéra, ale i na opozici – aby se více snažila oslovit voliče a aby se v maximální míře integrovala. To se ale snadno řekne a hůř udělá.

Vidíme to na příkladu vyjednávání Starostů a nezávislých s TOP 09 o spolupráci před krajskými volbami. Dalo se čekat, že ne všude skončí ruka v rukávu. Nakonec se ale zdá, že jejich partnerství bude spíš výjimkou. Vyjednávalo se ledaskde, zhusta však marně.

Nejcitelnější je debakl ve středních Čechách, kde je hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová z ANO vnímána coby nejvýraznější reprezentantka babišovského způsobu správy věcí veřejných. Kromě toho mají v regionu obklopujícím Prahu slušnou pozici i středopravicové strany.

Už už se zdálo, že je dohoda na spadnutí, ale ve finále Starostové, kteří si ve středních Čechách obzvlášť věří, oznámili, že jediné, co mohou topce nabídnout, jsou místa na jejich kandidátní listině. Šéf poslanců TOP 09 Miroslav Kalousek obratem připomněl, že jeho partaj byla v hlavním městě, kde je naopak na koni ona, ke Starostům vstřícnější a dala s nimi dohromady rovnoprávné partnerství pod značkou Spojené síly pro Prahu.

O tom, že se stále častěji projevují v tomto uskupení trhliny, například v tak vážné věci, jako je vztah ke koalici s Piráty a osobě primátora Zdeňka Hřiba, ale taktně pomlčel.

Veřejným tajemstvím také je, že právě Kalousek, ať už právem, nebo neprávem, mnohé Starosty od holportu s TOP 09 odrazuje. Dodnes si pamatují, jak je v éře jejich nejužší družby tepal za nevyhraněnost a připisoval jim socialistické sklony.

Dobře také vědí, jak na Kalouska reagují voliči nalevo od středu, na které by také rádi dosáhli. Pro Starosty by bylo patrně nejpřijatelnější, kdyby se obrátil někdejší vzorec a v záhlaví kandidátních listin by se skvělo – „STAN s podporou TOP 09“. Těžko se tomu divit, dnes jsou zkrátka silnější oni.

Aspoň vidíme, jaká úskalí čekají opozici při přípravě na sněmovní volby 2021. Na jedné straně stojí společný protivník, na straně druhé pak houf formací, které mají vlastní a mnohdy protichůdné představy o tom, co a jak dělat.

Některé si jsou bližší, některé vzdálenější. TOP 09 by si mohla rozumět s ODS, nebýt EU a eura. Na Fialův tým pomrkávají i lidovci. Ten je však sebevědomý a opatrný. Téměř bokem stojí Piráti. Jim by se leda zamlouvalo, kdyby se zformoval konzervativní blok a liberální blok, který by ale byl bez okoukaných stran a hráli by v něm prim oni.

Paseku ve všem dělá i vnitrostranická demokracie. Členové mají vlastní ambice a netouží přepouštět svá místa na kandidátkách spřízněné konkurenci. Ani se nedá z centra dirigovat krajské organizace. Když ty si neplácnou, předsedové sedící ve sněmovně s tím nic nenadělají.

Jenže když se strany ve zlém rozejdou před regionálními volbami, o to hůř se budou dávat znovu dohromady před sněmovním kláním. Čas přitom rychle utíká.

Asi není ještě tak zle, aby byly opoziční strany motivovány poskládat jedinou protivládní kandidátku. Dalším želízkem v ohni je plán Jana Čižinského, který po úspěchu projektu Praha sobě dává dohromady průřezové hnutí 3000 statečných za změnu české politiky.

Podobně kdysi začínal i Babiš. Také mohou změnit názor vůdci Milionu chvilek pro demokracii a zkusit nabídnout občanskou kandidátku bez stávajících stran.

Nic z toho ale zatím nemusí hnutí ANO znepokojovat. Koneckonců, čím budou volby blíže, tím víc bude opoziční stres stoupat.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)