Dobrý sluha, ale špatný pán. Ovlivní volební výsledek u nás?

S akcelerující volební kampaní potkáváme na sociálních sítích i politiky, kterým dosud jejich kouzlo unikalo. Nyní jim ale dochází, nakolik technické vymoženosti ovlivňují dobu.

Přinejmenším ji zrychlují a simplifikují, možná až banalizují. Navykli jsme si pohybovat v prostředí reality show. Formou reality show zpíváme a předvádíme další dovednosti, vaříme, přestavujeme byty, vyměňujeme si manželky. Všechno svižně a emotivně.

Proč potom v tomto duchu nepilovat politické postoje? Na významu získává rychlé jednání, efektní gesta, schopnost pojmenovat, ale nikoli zevrubně vyřešit kdejaký palčivý problém.

A když už řešení, tak formou výběru mezi „ano“ či „ne“, jak nás učí přímá demokracie, jejíž propagátoři jsou na koni. Internetová referenda jako první vzývaly Věci veřejné - budiž jim země lehká. Od té doby ale s přímou demokracií koketuje většina stran, avšak nejvášnivěji extremisté.

Sociální sítě jsou plodem, ale i pohonem dnešní zrychlené doby. Jejich prostřednictvím se snadněji informujeme, domlouváme, přesvědčujeme. Jenže pokud jsme kdysi naivně snili o sociálních sítích pomáhajících osvětě, informovanosti, vzdělanosti, potažmo i demokracii a vyšší politické kultuře, tak dnes jsme konfrontování s drsným zklamáním.

Ano, demokraté se za pomoci sociálních sítí dál demokratizují, ovšem radikálové se radikalizují. Vedle informací se šíří dezinformace a propaganda. Sociologové tomu říkají „paradox postfaktického světa“. Sociální sítě v první řadě posilují, akcentují a vyhrocují lidské názory, vlastnosti a emoce.

Čerstvým fenoménem se stal tzv. hate speak - slovní nenávist šířená zejména vůči uprchlíkům a nepopulárním menšinám. Jeho příbuzným pak je „dangerous speak“, jenž nezahrnuje jen vědomé verbální útoky, ale i bezmyšlenkovitě šířené předsudky, pomluvy a dezinformace. Znáte to okřídlené – není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu.

V roce 2011 sociální sítě rozhýbaly Arabské jaro, v jehož rámci padal jeden dogmatický režim za druhým. Svobodné informace bez cenzury a platforma pro domlouvání politických postupů se hodí vždy. Platilo to i o revolučním Majdanu na Ukrajině.

Jenže stejně tak pomohly sociální sítě vyhrát americké prezidentské volby povrchnímu a názorově rozkolísanému Donaldu Trumpovi. V Německu v neděli vynesly krajně nacionální AfD na třetí příčku. Tamní experti dnes popisují radikalitu na internetu jako „předrevoluční stav“.

Průzkumy říkají, že 51 procent občanů používá sociální sítě jako jeden z informačních zdrojů a hned 12 procent jako zdroj hlavní. Zatímco tradiční média nejrůznější sekty vytěsňovala, na sociálních sítích jim v jejich bublinách kvete pšenka.

Spousta lidí prostřednictvím sociálních sítí získala dojem, že přeci jen mohou pohnout světem. Představte si ale to rozčarování, když zjistí, že šlo opět jen o iluzi. Společenský pohyb se potom logicky podepisuje na stavu politické scény.

Naštěstí si čeští politici uvědomili, že i oni musí s „internetovým lidem“ pracovat. Sociální sítě lze využít k posilování politické participace, k aktivizaci stoupenců a k přiblížení se jinému typu občanů, než jsou ti, co obcházejí mítinky. Přestože víc z nich dokáží těžit malé strany, i větší uskupení jejich prostřednictvím mohou pár cenných procent nahnat.

Podstatné ale je, aby po volbách politici sociální sítě neopustili. Pak by se tam totiž mohly teprve dít věci.