Bylo to tuším v roce 1964, když nám v hodině „dílen“ (pro neznalé: to byla výuka, kde jsem se marně pokoušel o perličkový či křížkový steh, zatímco naše spolužačky stejně „úspěšně“ zvládaly výrobu plechových krabiček) náš učitel nadšeně ukazoval článek v časopise Věda a technika mládeži. V něm byl plánek dálnic a železnic (tehdy ještě termín VTR neexistoval), které změní dopravu v naší republice. Zářivá budoucnost měla nastat někdy v roce 1974.

Pravda, nenastala. Jen ta republika se zkrátila o Slovensko. Jak vidět, již tehdy se politici řídili heslem „slibem neurazíš“. Ten plánek se ale výrazně podobal tomu, co je nám předkládáno nyní jako dostavba dálniční sítě a plán výstavby vysokorychlostních tratí. Podle nálezu Nejvyššího kontrolního úřadu se ale minimálně dostavba základní dálniční sítě nestihne do roku 2050. Osobně se bojím, že v roce 2050 uvidí obdobnou mapku - opět doprovázenou sliby, že naše strana to konečně zařídí - před volbami moji pravnuci.

Možná se blýská na lepší časy. Hospodářským výborem parlamentu prošel druhým čtením návrh zákona, který by mohl zkrátit dobu přípravy důležitých komunikací až o tři roky. Tedy z neuvěřitelných třinácti až patnácti let se posuneme na stejně neuvěřitelných deset let. Stejně tak díky zjednodušení stavebního řízení přeskočíme Papuu Novou Guineu a řadu jiných států, které se jaksi nechtěně nebo snad chtěně staly naším vzorem.

Osobně v to moc nevěřím. Již nyní nám někteří politici předvádějí tanečky na téma, kdo za to může. Tyto tance určené veřejnosti prakticky postrádají smysl. Naše zákonné a podzákonné normy, kvůli kterým se prakticky nedá postavit nic, vznikly počátkem devadesátých let a postupně byly „zdokonalovány“. Tehdy ještě stačilo přeložit a mírně upravit zákonné normy Spolkové republiky Německo, kde jsou precizně ošetřena jak práva veřejnosti, tak práva vlastníků pozemků. Místo toho postupně vzniklo cosi jako stohlavá obluda. Každá ta hlava ovšem ve své ručce třímá příslušné razítko. A v tom je snad největší problém.

Tuším, že nikdo z nás ještě neviděl úředníka, který se dobrovolně vzdává své moci. Skutečně výrazné zjednodušení příslušných předpisů by měl přinést až nový zákon, ten by měl spatřit světlo světa v roce 2020. Mám obavu, že nespatří, zvlášť pokud na něm budou „intenzivně pracovat“ ti, kteří by o to razítko mohli přijít. Navíc se opět budou blížit volby. Všechny strany, které nebudou v rodící se vládě a které před posledními volbami svorně deklarovaly, že urychlení staveb dopravní infrastruktury je jejich prioritou, se začnou nejspíš chovat zcela standardně. Tedy hodí do toho těm druhým ony obrazné vidle.

Je vcelku jedno zda to bude pod heslem „chráníme práva vlastníků pozemků“, nebo „ochrana přírody nadevše“. A poté vytáhnou politici do boje o voliče se slibem, že jen oni to zařídí.