Za prvé. Politická krize Česku zatím nehrozí. Rozpuštěná sněmovna neznamená ochromení parlamentu, protože Senát, díky své kontinuální obměně, funguje nepřetržitě. Kdykoliv je schopen zasedat a činit rozhodnutí náležející mu z textu ústavy a v jejím duchu. Do budoucna se Senát, alespoň pod mým vedením, nechystá provést tzv. „senátní puč“ a formou přílepků měnit charakter zákonů. Senát je v tomto volebním období uspořádán středopravicově, a bude proto ve své práci pokračovat ve stejném duchu, jak to činil před sněmovními volbami. Špatné zákony bude opravovat a naopak bude podporovat takové zákony, které budou směřovat k reformám, k jednodušším daním a ke skromnější roli státu, než jakou sehrává dosud v životě nás všech.

Za druhé. Deklaruji tyto – svým způsobem samozřejmé - teze proto, protože jeden z ústavních činitelů, který by rovněž měl ctít ústavu nad jiné, to nedokázal a selhal. Mám na mysli již téměř bývalého premiéra Jiřího Paroubka, který svými povolebními výroky o únoru 1948 poškodil jméno České republiky jako demokratického státu a urazil všechny oběti komunistického puče, mezi kterými byla i řada sociálních demokratů.

Sám sebe posunul do role člověka neschopného zvládnout své emoce. Jen věřím, že sociální demokraté, jejichž strana se stala také jednou z obětí komunistické diktatury, toto dobře vnímají a nenechají svou stranu zatáhnout do zapáchajících vod nabubřelosti a totalitních praktik. Naše demokracie potřebuje zdravou a silnou sociální demokracii ctící demokratická pravidla.

Premiér Jiří Paroubek v předvolebním duelu s Mirkem Topolánkem označil kupónovou privatizaci devadesátých let za největší loupež našich dějin od bitvy na Bílé hoře. Tento výrok, bez ohledu na vztah ke kupónové privatizaci, nabyl obludných rozměrů přirovnáním vítězství ODS v letošních volbách do Poslanecké sněmovny k únoru 1948. Pan Paroubek zapomněl nebo záměrně vynechal při své historické exkurzi okupaci Československa v letech 1938 -1945, stejně jako téměř padesátiletou vládu komunistů, kteří všechno zestátnili a ruinovali náš národ hmotně i duchovně. Svůj vztah ke komunistům prozradil rovněž ve svém sobotním povolebním „proslovu“. Prohlásil totiž, že „máme stojedničku“, tedy sociální demokraté a komunisté. V tomto výroku se jasně ukázalo, jak dalece se premiér Paroubek identifikoval se spoluprací s komunisty a jak lživé byly jeho teze o tom, že s komunisty koalice vytvářet nebude.

Strach pana Paroubka ze ztráty osobní moci, z prohry, ho dovedl ke spolupráci s komunisty, jejichž metoda vládnutí je známá.

Za třetí. Ukázalo se to jasně na výrocích premiéra Paroubka o vytvoření vlády tzv. odborníků. Tato snaha je jasným pohrdáním občany této země, kteří šli volit a zvolili si své zástupce. Snaha vytvořit vládu tzv. odborníků je jednak snahou udržet se u moci bez ohledu na výsledek voleb a jednak snahou obejít rozhodnutí občanů a vládu sestavit ve stranických sekretariátech. Přesně tak, jak se to dělo v dobách vlády komunistů, v dobách, které panu Paroubkovi v našich dějinách viditelně nevadí.

Jako předseda Senátu toto pohrdání našimi dějinami, pohrdání občany a omezování demokracie odmítám.

Já osobně a věřím, že i Senát, zůstaneme na straně ústavnosti a demokratických řešení, sice složitých, ale nezpochybnitelných výsledků voleb.

Předseda Senátu PČR