Polistopadoví ministři vnitra a obrany Richard Sacher a Miroslav Vacek byli vedeni jako tajní spolupracovníci komunistické vojenské kontrarozvědky, která byla součástí StB. Oba zásadním způsobem ovlivnili, že vojenská kontrašpionáž byla v roce 1990 převedena z vnitra pod obranu. Proto většina vojenských agentů unikla neoficiálním i oficiálním lustracím. Jména některých z nich vycházejí postupně najevo až teď.

Vypadá to na skandál. Jenže jasné jako facka to není. Převést vše "vojenské" pod obranu mělo smysl, zřejmý už z názvu. Byl tu i další důvod: oslabit vnitro a omezit moc struktur bývalé StB.

Oba protagonisté nejsou velkým překvapením. Sacher byl před rokem 1989 jedním z lídrů opozice uvnitř KDU-ČSL, pár měsíců před revolucí už vystupoval docela otevřeně. "Povolat jej k moci" mělo proto svou logiku, pokud Občanské fórum nemělo či nechtělo "brát vše." Brzy ale bylo zřejmé, že Sacher hraje podivné hry. Po nástupu Jána Langoše do čela vnitra rychle skončil. Zabývat se spoluprací generála Vacka s vojenskou kontrarozvědkou nemá význam. Vždyť to byl špičkový komunista, člen ÚV! Jeho poznámka, že sám přece tuhle instituci řídil, je paradoxně trefná.

Zpochybňuje nové odhalení lustrační zákon? Ne. Je a byl to zákon sice děravý, přesto účinný. Bez něj by státní správa byla dosud plná desítek a stovek vydíratelných individuí typu Vacka a Sachera. Ano, některé velké ryby unikly. Ale jinak to koště metlo vcelku účinně. Buďme za to vděčni. Pomineme-li východní Německo, pak v žádné jiné postkomunistické zemi tak razantní očistu dosud nezažili.

HN, 30.5.2007