O tom, kdo bude zanedlouho zvolen českým prezidentem, rozhodnou lidovci a komunisté. Především jim se vlichocují jak Václav Klaus, tak Jan Švejnar. KDU-ČSL se většinově pragmaticky přiklonila ke Klausovi, leč početná řada jejích volitelů stojí za Švejnarem. Tím spíše je nezměrná a svazující odpovědnost ležící na KSČM.

Do procesu hledání nové hlavy státu vstoupila KSČM bez zaváhání. Oznámila, že by měla dost kvalitních vlastních lidí, ale je připravena podpořit konsensuálního kandidáta, s nímž přijdou zbylé strany. Stanovila rovněž pět podmínek, které by měl vhodný adept splňovat: být nadstranický, nediskriminovat KSČM, být kritický k Topolánkovu reformnímu batohu a americkému radaru v Brdech a prosazovat institut referenda.

Švejnar ani Klaus tomuto zadání úplně nevyhověli. A tak začala probleskovat další kritéria - například aby prezident nebyl držitelem občanství USA. KSČM se též domáhá užší spolupráce s ČSSD v regionech. Zároveň stoupá nervozita komunistických funkcionářů, které straší představa, že s Klausovým znovuzvolením zůstane Černý Petr v jejich rukou.

Ne snad že by KSČM vadilo Klausovo národovectví. Vzývání české identity, ostražitost k Evropské unii či „vyvažující“ přátelství s Ruskem jsou silnými kartami současného prezidenta. Také jeho technokratické sklony a definování sebe sama coby „nekomunisty“ (nikoli antikomunisty) může na Filipovu partaj působit sympaticky.

Na druhou stranu je však Klaus symbolem nabourávání sociální soudržnosti, divoké hospodářské transformace a bezohledné ekonomické globalizace. Navíc prokázal nedostatek nadstranickosti, když po volbách 2006 prohlásil, že není sto mandátů (pravice) jako sto mandátů (levice), nebo když loni jmenoval vládu založenou na dvou přeběhlících.

Sociální demokracie se ale zachovala docela odvážně, když z popudu zelených za Klausova soka vybrala Jana Švejnara, který sám o sobě nemá komunisty čím oslovit. I z tohoto důvodu bude volba prezidenta až do posledního okamžiku napínavá. Situaci neprojasnila ani medializovaná korespondence mezi předsedy ČSSD a KSČM.

Na prosincovém ústředním výboru přitom vystihl Vojtěch Filip ožehavou pozici komunistů přesně: „Pokud bychom dali vlastního kandidáta v prvním kole nebo jiné kandidáty nepodpořili, tak by samozřejmě naše odpovědnost za případné zvolení Václava Klause byla mnohem vyšší, než si kdo dovede představit.“

Proto ani nepřekvapují náznaky, že by KSČM v prvním kole první volby pomohla Švejnarovi a uvolnila tím prostor pro následné licitace. Vyústěním by mohl být jiný, levicovější Klausův vyzyvatel pro druhou volbu, s nímž by ovšem nepřišli komunisté sami, nýbrž by byl dohodnut na schůzce lídrů „neklausovských“ stran.

KSČM by získala na váze a třeba by byl vskutku nalezen dobrý prezident pro nadcházející pětiletku. Pamatujme však, že ODS bude stát za Klausem od začátku do konce a jakákoli nejednota a roztříštěnost ostatních požene vodu na jejich mlýn.

Právo 16.1.2007