A je to. Zápas o prezidentské křeslo skončil, na romské žáky bude přes den z třídních stěn a večer z televize i nadále přísně mhouřit oči Václav Klaus. Jak dosavadní prezident, tak Jan Švejnar sjezdili Českou republiku křížem krážem, předcházeli si kde koho a komentovali širokou škálu témat ve snaze zaujmout co nejvíc příznivců. Livie Klausová zatleskala studentům brněnské konzervatoře, Švejnar si neformálně povykládal s primátorem a radními Brna, oba kandidáti vysvětlovali jak to myslí s radarem a důchody, s komunisty včerejšími a dnešními, ekonomickou reformou, klimatickými změnami, světovými oceány i Evropskou unií. V jejich předvolebních projevech však můžeme špendlíčkem hrabat, ale nějakou zmínku o romské problematice v nich nenajdeme. Natož aby pak do svého týmu či širšího okruhu spolupracovníků, s nimiž plánovali postup prezidentské kampaně, zařadili některou z romských osobností.

Samozřejmě, takový tah by lidem v ghettech, kteří mají gádžovské handrkování o prezidenta na háku, zas tolik nepomohl. Navíc by třeba potenciální romský asistent či asistentka pánů profesorů-ekonomů zvýšili prestiž a zapůsobili jako vzor u jedněch Romů, ale rozdmýchali averze či závist u Romů jiných. Šlo by však aspoň o symbolickou ukázku toho, že uchazeči o nejvyšší post se o záležitosti nejpočetnější menšiny zajímají. Nejrůznější chytráci, kteří si na vystěhování Romů vybudovali politickou kariéru či zákeřnými spekulacemi s byty a lichvou očesávají početné rodiny o to, co jim zbude ze sociálních dávek, by se pak možná cítili méně jistí v kramflecích. Navíc Klaus i Švejnar, kolem nichž se v posledních týdnech kamery a mikrofony přímo rojily, mohli lacino zabít dvě mouchy jedním gestem – kromě výše uvedeného přínosu by ještě víc zvýraznili sebe – vždyť který z českých politiků zaměstnává jako asistenta Roma?

Jenže času na výběr vhodného romského aktivisty asi nebylo nazbyt, navíc od dob Moniky Horákové-Mihaličkové už v českém parlamentu žádný Rom-poslanec coby potenciální Klausův či Švejnarův volitel nezasedl. Romské obyvatelstvo o politiku jeví minimální zájem, celkem viditelná část gádžů včetně poslanců, na jejichž hlasech záleží, považuje Jiřího Čunka za chlapáka a sdílí jeho přístupy. Tak proč se s problematickým a riskantním gestem namáhat, ne?

Ale to už je minulost, Klaus se na prezidentském trůnu udržel i bez romského asistenta a pět let se křesla nepustí. Během nich se určitě dostane vícekrát do situace, kdy mu – na rozdíl od prezidentské kampaně – romské téma přijde vhod jako na zavolanou. Oprašme tedy alespoň jeden jeho proslulý výrok z dob, kdy se mu případ Lety hodil proti Evropské unii, aby bylo zřejmé, čeho všeho se lze od nejvyššího v budoucnu ještě dočkat:

„Ukazuje se, že to s tím táborem je složitější. Že to byl původně pracovní tábor pro ty, kteří odmítali pracovat. Zdaleka ne jen romský. Není to opravdu koncentrační tábor v tom slova smyslu, jak každý z nás podvědomě rozumí slovu koncentrační tábor a vidí Osvětim, Buchenwald a tyto věci.“ (Václav Klaus, Lidové noviny, 14. 5. 2005)

(Text vyšel v listu Romano hangos z března 2008 na www.srnm.cz)