Možná přijde i řezník a vzbouřenci se leknou

Na Kalouskovy dodatečné a drastické úspory nakonec, doufejme, nedojde, protože ty představují z hlediska výkonu ekonomiky mnohem tvrdší restrikci než vyšší daně, zejména pokud mají zasáhnout zbytek státních investic.

Ministr Kalousek hodil návrh státního rozpočtu sám sobě na hlavu a poslanci mu vyhověli. Klíčový zákon se tak vrací ze Sněmovny na vládu a bude se škrtat. Z technického hlediska je to jediné možné řešení, které lze v současné politické situaci učinit, aby byly minimalizovány škody z případného rozpočtového provizoria. Politické konsekvence jsou však trochu složitější a hra, která se hraje, může mít nepředvídatelný vývoj.

A Miroslav Kalousek je excelentním hráčem podobných her. Lze očekávat, že viníci současné situace, tedy vzbouřenci z ODS, budou postaveni do střetu s oběťmi drastických škrtů a nebude se jim zrovna dobře vysvětlovat, že to vše mysleli dobře.

Uškrtat oněch dvaadvacet miliard, jak se o nich hovořilo na včerejším jednání vlády, lze jistě více způsoby. Všechny však budou velmi bolestivé, protože více než osmdesát procent výdajů státního rozpočtu je předurčeno zákony, smlouvami či mezinárodními závazky. Další desítky miliard představují platby za zakázky již zadané a dokončované v průběhu příštího roku, kde se prostě zaplatit musí.

Zásah do provozních a investičních peněz jednotlivých resortů je pro současnou vládu jedinou politicky schůdnou cestou. Jiné varianty, tedy například odložení penzijní reformy, průchozí nejsou, protože by vláda popřela smysl svého dvouletého působení. Jiné, určitě prospěšnější varianty, jako je redukce státního aparátu a likvidace zbytečných institucí, spojení úřadů a další kroky snižující náklady na provoz státu, zase nelze provést ze dne na den. Analýzu, kterou předložila Karolína Peake přednedávnem a která spoří kolem šestnácti miliard, lze jistě podpořit všemi deseti. A lze se jistě ptát, proč tohle nebylo realizováno hned po posledních volbách v prvním roce vládnutí. Tyhle úspory by totiž veřejnost nepochybně přivítala a lidé by neměli dnes tak silný pocit, že vláda řeší problém tím, že sahá do kapes kdekomu, ale skutečné úspory vidět nejsou. I zde však jde o nutnou změnu zákonů a v příštím roce se tímto způsobem nedá ušetřit skoro nic.

Bude se tak ubírat především z peněz na investice a na platy státních zaměstnanců. Investiční úspory mají tu nepříjemnou vlastnost, že na jedné uspořené miliardě přijdeme o dalších šest či sedm miliard z fondů Evropské unie, protože jiné investice než spolufinancované EU v plánech pro příští rok téměř nefigurují. Úspory na platech zase vyvolají sociální pnutí, hádky s odbory a ostré protesty, které zasáhnou nepochybně resorty s hodně zaměstnanci, tedy například vnitro a obranu, kde se docela šetřilo už v minulých letech a další redukce stavů budou asi dost bolestivé a konfliktní. Ale jde o resorty ODS a ODS rozbila rozpočet, tudíž Kalousek logicky bude zkoušet přenést největší část břemene úspor právě sem.

Poslední výhrůžka?

Není vyloučeno, že dojde i k redukci transferů prostředků pro kraje. Nakonec rudooranžové koalice na hejtmanstvích nebude na vládě nikdo litovat. Složitá situace pak může vzniknout, když Kalousek sáhne na dotace na regionální dopravu, na které má spadeno již dávno. Z kolejí by zmizelo asi docela dost vlaků a pár tratí by se muselo zavírat, z čehož místní funkcionáři radost mít nebudou.

Kalousek prostě bude navrhovat řezání do masa. Je však otázkou, zda to není jen jakási poslední výhrůžka a nový rozpočet nebude předkládat vláda v demisi či dokonce vláda nová. Tato možnost je nyní rozhodně mnohem více než padesátiprocentní. Ani tato vláda však nebude mít moc na výběr. Buď kývne na zvýšení některých daní v nějaké obdobě nyní odmítaného balíčku, což bude pro současné vzbouřence naprostou blamáží, nebo bude akceptovat vyšší schodek rozpočtu, což vyšle nedobrý signál na finanční trhy a může zvednout náklady na financování státního dluhu.

Na Kalouskovy dodatečné a drastické úspory nakonec, doufejme, nedojde, protože ty představují z hlediska výkonu ekonomiky mnohem tvrdší restrikci než vyšší daně, zejména pokud mají zasáhnout zbytek státních investic.

Nicméně přes veškerý kritický přístup k destrukční politice rebelů z ODS a k celkové situaci v této pomalu, ale neodvratně se štěpící straně nelze pominout skutečnost, že s hlubokými strukturálními reformami, které by šetřily státní peníze a dopadaly tam, kam mají, tedy především na náklady se správou státu a s veřejnými službami, se mělo začít mnohem dříve a s mnohem větší razancí. Sám premiér připouští, že například kapacita českého školství je třicet procent nad skutečnou reálnou potřebou danou počtem žáků a studentů. Současnou politickou krizi bychom sice nejspíše měli i tak, protože zde jde o moc a nikoli o daně, ale vláda by měla alespoň za sebou mnohem větší, viditelný a voliči nepominutelný kus práce. Teď už od ní moc čekat nelze, ať už přežije, nebo se promění v nějakou jinou, s jiným premiérem.

MfD, 25.10.2012

Autor je šéfredaktor týdeníku EURO