Zdálo se, že po pádu Mirka Topolánka, smeteného mediálně vyvolanou davovou psychózou uvnitř ODS, přijde na řadu pražský primátor Pavel Bém, přičemž za ohroženého bylo možno považovat také Ivana Langra.

Podle mediálních zpráv výše uvedené pány předešel Milan Jančík, místopředseda pražské ODS, pražský zastupitel a starosta Prahy 5, doktor práv s titulem z plzeňské fakulty, který čelí trestnímu oznámení podanému Transparency International. Jeho podnikatelský, politický a soukromý život je skutečně nabitý událostmi, z nichž mnohé vzbuzují odpor. Koho tato zvláštní osobnost zaujme, najde dostatek informací např. na Wikipedii, kde se je pokusil zcenzurovat tajemník radnice Prahy 5, nebo na občanských internetových novinách Pražská štětka, později přejmenovaných na Kauza5, založených speciálně pro „propagování“ jeho výstřelků.

Ani trestní oznámení Transparency International není prvním projevem trestněprávního zájmu o jeho osobu a činnost. Kdysi se jím zabýval Útvar pro odhalování organizovaného zločinu a v r. 2008 na něj podal Městskému státnímu zastupitelství v Praze trestní oznámení John Bok, předseda spolku Šalamoun. Tématicky se patrně překrývalo se současným podáním Transparency International.

Přes všechny varovné hlasy, jež o způsobech života a práce Milana Jančíka bylo slyšet již řadu let, až dosud jeho kariérní křivka stoupala. A nelze vyloučit, že ho nezastaví ani útok vyvolaný Transparency International. Protože ctím presumpci neviny, musím především předeslat, že ze samotné skutečnosti, že bylo proti Milanu Jančíkovi zahájeno trestní stíhání, ještě nevyplývá, že se skutečně dopustil trestného činu. Mimo to nelze vyloučit, že úsilí Transparency International nakonec vyšumí do ztracena, protože je možné, že orgány v přípravném řízení jeho skutky nerozuzlí, ať již proto, že přesáhnou hranice jejich odborné způsobilosti, nebo proto, že policisté a státní zástupci nebudou na jejich objasnění zvědaví.

Čím déle se těmito věcmi zabývám, tím více nabývám přesvědčení, že jakási „politická korektnost“ brání orgánům pouštět se do vyšetřování podezření proti příslušníkům určitých citlivých profesí. Patří k nim např. politici, mezi nimi zvláště příslušníci obou „státostran“, vysocí úředníci všech možných orgánů státní moci či policisté, zastupitelé a úředníci samosprávných orgánů, bankovní úředníci, manažeři velkých korporací a jiní, zejména bohatí lidé. Část z nich je ostatně chráněna imunitou oficiální nebo skrytou, takže dostat je před soud je značně obtížné. Pod pojmem skryté imunity míním působení vnitřního předpisu státního zastupitelství, jenž umožňuje klasifikovat trestní oznámení na státní zástupce a soudce jako pouhé projevy nespokojenosti, a ty pak nelze stíhat podle trestního práva.

Pokud způsobí prověřování současného trestního oznámení Transparency International na Milana Jančíka občanským demokratům těžkosti, bude to vysoká cena za netečnost strany k úrovni činnosti orgánů činných v trestním řízení. Pobídek k prověření některých jeho aktivit nástroji trestního práva bylo v průběhu řady let více. Jsem přesvědčen, že bylo možné objasnit počínání Milana Jančíka daleko dříve, mimo časové sousedství s volbami, kdyby na tom měly příslušné orgány skutečný zájem. Nevím, zda by byl vyšetřováním očištěn nebo „utopen“, a je to jedno: bylo by jasno a kauza by dále nepoškozovala pověst ODS.

ODS v tomto případě doplácí na to, že se nepoučila z otřesu veřejného mínění, způsobeného kauzou Jiřího Čunka a nevyvodila z ní závěry do důsledků.