Kdyby si někdo ještě předloni zavěštil, že prvním známým uchazečem o prezidentské křeslo po Václavu Klausovi bude Karel Schwarzenberg, setkal by se s kyselými úsměšky. Přesto tomu tak je.

Ministr zahraničí Nečasovy vlády se rozhodl hrát vabank. Získal tím i strategickou výhodu. Může si zvolit pomyslné zbraně souboje a také přinutí své vyzyvatele, aby se vymezovali oni vůči němu, nikoli naopak.

Schwarzenbergovy priority jsou jasné a snadno srozumitelné. Troufl bych si říct, že také sympatické - jenže co člověk, to názor a navíc nálady veřejnosti bývají proměnlivé. Buď jak buď, platí, že první prezidentský adept sází na evropskou kartu a usiluje o zachování liberálně-demokratického rázu naší společnosti, který je atakován sílícím nacionalismem, xenofobií a choutkami nahnědlých ideologů.

A ještě jedna výhoda pro Schwarzenberga hovoří: nepatří k politikům, kteří jdou přes mrtvoly, prosazují svůj názor stůj co stůj a šmejdí po cestách, jak rozšířit či nad standardní rámec uplatnit své pravomoci. Jeho prezidentství by přes šlechtický původ bylo velmi civilní, předvídatelné a vládě život nekomplikující. Zkrátka by mohl být zdařilou alternativou k charismatickému Václavu Havlovi i k provokujícímu Václavu Klausovi.

K tomu, aby měl nějakou šanci na zvolení, ale potřebuje širokou podporu – ať už voličů v přímé volbě, nebo poslanců a senátorů při volbě parlamentem. Když začneme u zákonodárců, musíme konstatovat, že u nich mají kandidáti menších stran přirozeně horší pozici. Občanští demokraté a politici blízcí Václavu Klausovi mají ke Schwarzenbergovu vidění světa na míle daleko. A levice jej pokládá za součást garnitury, která vědomě škodí tuzemské společnosti.

Jiří Pehe sice přišel 26. října v deníku Právo s neotřelým nápadem vyobchodovat možnou sociálnědemokratickou podporu Schwarzenbergovi za vyhlášení předčasných voleb do Poslanecké sněmovny, těžko si ale představit, že by na tento obchod, i kdyby jej překvapivě posvětila protistrana, TOP 09 kývla. Dokud Schwarzenbergova partaj vládne, může reformovat ostošest, k obrazu svému i svých sponzorů. Jakmile ale Nečasův kabinet padne, hrozí jeho členům opoziční půst.

Pokud má něco ČSSD se Schwarzenbergem společného, je to proevropská orientace. Přesto už ministr zahraničí několikrát prokázal, že bližší než evropský kabát je mu česká koaliční košile. Když se sociální demokraté na plénu Sněmovny dožadovali zařazení mimořádného bodu k summitu o budoucnosti eurozóny a pozici České republiky, hlasovali poslanci TOP 09 proti, případně se hlasování zdrželi. Stejně tak chladně se Schwarzenbergův tým postavil k sociálnědemokratickému požadavku na oddělení budoucího hlasování o vstupu Chorvatska do Evropské unie od hlasování o takzvané Klausově výjimce z Lisabonské smlouvy. Nakonec tento spor rozsoudili legislativci, podle nichž nelze projednávat obě položky stejným způsobem. Ministr zahraničí ale dál loajálně stojí za prezidentem a přimlouvá se odsouhlasení výjimky, která by měla omezit ochranu sociálních práv českých občanů.

Poté, co jsme nakousli neochotu Karla Schwarzenberga uzavřít strategické partnerství s ČSSD v zahraniční politice, ještě naznačme, čím by mohl odradit voliče v případě přímé volby hlavy státu.

Nejde jenom o banální konstatování, že jde o lídra jedné ze tří stran koalice, která prosazuje krajně nepopulární reformy a paralelně naprosto neúspěšně zápasí s tolik skloňovanou korupcí. Karel Schwarzenberg se rozhodl jít čelem proti pravicovému extremismu a fašistoidním tendencím v tuzemské společnosti. Mluví přesně a zřetelně. Idylu ale narušují jeho činy. Před Ladislavem Bátorou, který donedávna byl vlivnou figurou na ministerstvu školství, couvl podobně jako druhdy před lidoveckým vicepremiérem Jiřím Čunkem. Kromě toho nic nenahrává rozkladu společnosti a hlasatelům nahnědlé alternativy tak moc jako sociálně drsná politika vlády TOP 09, ODS a Věcí veřejných.

Přesto přese všechno považujme Karla Schwarzenberga za důstojného kandidáta. ODS by mohla podobně civilní a kultivovanou osobu nabídnout v Miroslavě Němcové. Záhadou ale zůstává výběr Lidového domu. Sociální demokraté čekají na definitivní rozhodnutí ohledně způsobu volby a vnitřní poměry je nejspíš budou motivovat k vyčkávání až do termínu krajských voleb na podzim 2012. Tím si ale vědomě zhoršují pozici při představování svého adepta.

Všechny relevantní politické subjekty budou každopádně Schwarzenbergovou kandidaturou vedeny k tomu, aby hledaly silné konsensuální osobnosti. A pro nás, voliče, kteří možná budou, možná nebudou spolurozhodovat, je důležité, že snad s každým možným nástupcem Václava Klause zavládne na Pražském hradě klid a přizpůsobení se ústavním mantinelům parlamentní demokracie.