V posledních týdnech se stala mantrou obou velkých vládních stran sebechvála v otázce zlepšeného výběru daní. Ponechme stranou, že podle různých zdrojů výběr možná lepší není a jde jen o prosté následky konjunktury, a zaměřme se na to, co lepší výběr daní přináší obyčejnému občanovi. Je přirozené, že se všechny daňově povinné subjekty snaží státu platit co nejméně. Naše legislativa má pro tento účel množství různých nástrojů a je pak na každém, jak jich využije, případně zda se dostane až za jejich hranu. Já jsem si ovšem jistý, že lepší zdanění za současné situace neprospívá ani běžným zaměstnancům, ani státním úředníkům, ani důchodcům, prostě lidem, kteří na jakoukoli daňovou optimalizaci legální či nelegální nedosáhnou.

Kdybychom žili ve státě, kde jsou státní finance čisté jako křišťál nebo alespoň poloprůhledné jako mléčné sklo, pak by nebylo nad čím si zoufat. Takový ale náš stát není. Je sice fajn, že jsou nám za vybrané peníze slibovány nové nemocnice s lepší péčí, nové silnice a dálnice, vyšší důchody a lepší bezpečnost, ve skutečnosti ovšem naše daně stále stejně padají do bezedné jámy nevýhodných zlobbovaných nákupů čehokoli, opakovaně se prodražujících staveb nepotřebných parků, cyklostezek a plavebních kanálů, dálnic bortících se krátce po dokončení, nepohodlného oblečení, nekvalitní obuvi, nefungujících padáků a pistolí pro naše ozbrojené složky, podpory staveb nesmyslných slunečních elektráren prodražujících nám všem elektřinu a nekonečných žlutých lánů páchnoucí řepky. Slouží k náboru a placení dalších a dalších neochotných úředníků, kteří nám místo pomoci jen hází klacky pod nohy, ať už se snažíme o cokoli, a v neposlední řadě jsou zneužívány ke kupování si voličských hlasů nikdy nekončícím rozhazováním. Nechci a nemohu paušalizovat, ale myslím, že postačí, když se každý rozhlédne okolo sebe. A je úplně jedno, kdo byl zrovna v té které době u vesla. Namátkou jmenujme vlnící se dálnici D47 u Ostravy, sesuv půdy na D8, všemožné problémy s rekonstrukcí D1, tunel Blanka, Opencard, Promopro, Entropu a z těch ještě starších třeba slavný Indoš aneb Internet do škol, nákup Pandurů... a vím já, co ještě?

Přitom představa neplatičů daní jako bezohledných zlodějů obohacujících se na úkor všech ostatních, jak je nám předkládána pány Babišem či Štěchem, je na hony vzdálená realitě. Většina z těch, co tak nějak obejdou zákon, ať už nevydáním účtu nebo vyplacením části výplaty načerno, si neshrábne ušetřenou částku pro sebe, ale podělí se o ni se svými zaměstnanci či zákazníky. Už se vám někdy stalo, že by vám někdo nabídl, že vám dá paletu cihel za 3000 Kč, nebo případně za 3000 Kč bez papíru? Asi ne, že? Hospodský nevydávající účty vám nabídne levnější pivo a utopence, řezník maso, kadeřnice vás levněji ostříhá, zedník levněji opraví dům. Kdo si vlastně polepšil díky všeobecnému zdražení spojenému se zavedením EET? Obyčejný občan? A co nám, kteří poctivě platíme daně, za ně dali (nikoliv slíbili) Babiš se Sobotkou?

Šedá ekonomika je samozřejmě šedá, tedy pololegální nebo nelegální. Na druhou stranu na ní tak nějak vydělávají všichni. U peněz, které shrábne stát, to zdaleka jisté není. Takže je tu otázka, za koho se ti daňobijci vlastně perou. Jsem jednoznačně pro právní stát, ve kterém jsou respektovány zákony, nikdo nekrade a kdo krade, sedí za katrem. Jsem si ale jist, že než se stát tak zostra vrhl na drobné šizuňky, měl vyčistit svůj vlastní Augiášův chlév. Na tom ale vláda navzdory všem proklamacím nemá zjevně zájem.