Ve středu zazněla ve všech médiích zpráva, že Petr Nečas je prvním premiérem České republiky, kterému policie předala obvinění ze spáchání trestného činu.

Už z této formulace je zřejmé, že prvotní překvapení nejen u politiků, ale i u žurnalistů, vyvolává holý fakt, že je obviněn expremiér, a to je samozřejmě špatně. Podobné procesy třeba v Řecku, Itálii i Francii nejsou výjimkou.

V demokratické zemi, kde platí to, čemu Angličané říkají rule of law, tedy vláda práva, nebo jak říkají Američané, u nás nevládnou lidé, ale zákony, by mělo být samozřejmé, že každý úkon státní správy a výkonné moci, a předseda vlády je jejím čelným představitelem, je možné nechat přezkoumat soudem, pokud k tomu existují dostatečné důvody. A ty, zdá se, v tomto případě existují, zvláště poté, co Nejvyšší soud v Brně zprostil poslance kvůli podplácení, protože se tak stalo v Poslanecké sněmovně, ale stíhání expremiéra umožnil. Úplatky totiž premiér a jeho vedoucí kanceláře údajně - jak stojí v obvinění - dojednávali na různých místech mimo Sněmovnu.

Vlastně jde o to, aby soud, jako v této věci jediný kompetentní orgán, určil pro příště přesné hranice mezi politickou korupcí a trestně-právní korupcí. Ta hranice je evidentně tenká, ale má být zřetelná, aby politici věděli, kdy tuto hranici překračují a mohou být za to hnáni k odpovědnosti a kdy se naopak pohybují v rámci zákona. Obecně se totiž soudí, že je rozdíl mezi tím, jestli jednání poslanců Marka Šnajdra, Ivan Fuksy a Petra Tluchoře v Poslanecké sněmovně, kdy svým hlasováním podrželi vládu a pak se vzdali mandátů, bylo domluveno předem, nebo jestli by jim lukrativní posty byly nabídnuty až poté, kdyby se tak rozhodli sami podle svého svědomí a pak by jejich zkušenosti pan premiér či jemu blízcí využili a nabídli by jim po složení mandátů jinou práci.

Připomeňme, že poslanci chtěli složit mandáty hlavně proto, že nesouhlasili s daňovým balíčkem, který v důsledku znamenal zvýšení daňové zátěže, což bylo v rozporu s programem pravicové ODS. Logicky se ale spíš zdá, že by měli mandáty složit před hlasováním a pak by padla vláda, a právě za to, že tak neučinili, byli odměněni.

Proto, viděno laicky, rozhodně nejde o to, jak říkají někteří členové ODS, že se politici budou bát dělat politiku. Leda by politiku už vnímali skutečně jen jako obchod a pak je samozřejmě dobře, že toto chování bude soudem přesně pojmenováno.

De facto politici sami by měli mít ten největší zájem na tom, aby se hranice mezi politickým byznysem a trestnou činností v politice jasně narýsovaly. Jen tehdy mohou začít pozvolna získávat důvěru občanů, bez níž dlouhodobě politiku nelze dělat. Pokud by se tak nestalo, tak by zrovna ODS, které se tato kauza týká, už nemusela zůstat v parlamentu.

Psáno pro Český rozhlas Plus