Poměrně stabilní období v českém vládním příběhu trvá již od okurkové kauzy Bátora, úvahy o předčasných volbách mohou působit příliš hypoteticky. Někteří komentátoři tvrdí, že Kalousek chce svrhnout vládu. O co bývalému křesťanskému demokratovi jde?

Výstřelky Miroslava Kalouska, výkonného projektového manažera TOP 09, přinášejí úvahy (jak píše například Bohumil Pečinka v Reflexu[1]) o možné snaze o svržení vlády – ideálně při velké korupční kauze, aby si TOP 09 získala další body do své budované aureoly konzervativně spravedlivých. Při aktuálním odchodu Martina Kocourka z Ministerstva průmyslu a obchodu kvůli podezřelé částce na účtu jeho matkyvšak zaznělo z generálního štábu TOP 09 jen několik vlídných slov "nebudu ho soudit, život není jednoduchý, ten jeho zvlášť ne[2]." Opozice samozřejmě křičí slovo korupce a Kalousek by se mohl pustit do stejného diskurzu.

Kalouskova rétorická cvičení jsou však motivována snahou ovládnout prostor napravo od ODS, kde je očekáván vznik politického subjektu po sestoupení Václava Klause z Hradu v roce 2013. Jak mozek projektu ukázal při průběhu kauzy Bátora, cílem uskupení bude rozrůstat se a stát se silově srovnatelným konkurentem trápící se ODS. I v případě, že by se Václav Klaus vrátil jako otec zakladatel do své ODS k její nápravě, již bude mít před sebou silné a integrované Kalouskovo hnutí, rozpínající se v konzervativní aréně. Proč by si tedy konkurent neměl kopnout do aktuálně slabšího / znevýhodněného soupeře? Stratég však zná svou míru.

No brainer?

Komentátoři zdůvodňují Kalouskovy agresivní iniciativy jeho snahou vyvolat předčasné volby s cílem využít odcházejícího knížete jako maskota (jak se výtečně povedlo při volbách 2010, kdy znovuobjevení čeští konzervativci chodili na Pivo s Karlem), což by však bylo krátkozraké – stačí se podívat na povolební matematiku. TOP 09 by totiž nápadně připomínala Paroubkovu ČSSD po volbách 2010 – kromě ODS (s níž by měla menšinový součet křesel) by totiž neměla koaličního partnera. Vítězná Sobotkova ČSSD by si jako hlavního koaličního partnera Kalouskův projekt nevybrala – stačí se podívat na nedávnou přestřelku po Kalouskově mezinárodním ocenění v pozici ministra financí. Projekt by tedy jistě zůstal v opozici, což rozhodně není cílem jeho hlavního mozku.

Jelikož Kalousek ví, že žádná ze zbývajících dvou koaličních stran si předčasné volby nepřeje za žádnou cenu (ODS by jistě přišla o premiéra a VV o parlamentní existenci), může vzhledem k stále silné většině ve Sněmovně spoléhat na pud sebezáchovy a schopnost svých spolusedících z vlády zkousnout další jeho výpady. Jediný, kdo totiž současnou koalici může poslat před evaluaci předčasnými volbami, jsou její vlastní poslanci.

Výpady mozku a úst projektu TOP 09 budou tedy častější a důraznější, vždyť roli alfasamce české politické scény převzal po Mirku Topolánkovi a hraje se o hodně – o poměrně velký elektorát na pravici. Beztvárný a nevýrazný Petr Nečas tak bojuje o jediné – nedovolit TOP 09, aby v preferencích předstihla jeho ODS. V případě, že dnešní vláda dotlačí svůj vůz až do května 2014, čeká ji zajímavý výhled.

ODS jako taran do středu, Kalousek premiérem?

Pokud se ČSSD bude i nadále vymezovat a la Paroubek - koaliční nepotenciál 2010, tak kromě komunistů ji nezbyde nikdo, s kým by utvořila většinu. Hlavní proměnnou budou preference zelených a KDU-ČSL, takže o vládě 2014 dnes rozhodují VV v jistém mnichovském paradoxu – z kvality jejich práce a z ní vyplývající okupace středového politického prostoru bude vyplývat volební výsledek všech tří malých stran, kde však VV již pravděpodobně existovat nebudou.

Jelikož jak Sobotka, tak Hašek vylučují spolupráci s KSČM (pozor však, dnes nejpopulárnější oranžový politik Diensbier mladší to tak striktně nevidí), dá se očekávat, že když Václav Klaus našlápne značně doprava směrem ke Kalouskovi, bude se ODS posouvat jemně směrem ke středu. Tím se zmenší prostor pro tři malé strany (VV, zelení, KDU), které by byly potencionálními partnery ČSSD. Kalouskův tah na střet s Klausem a posouvání ODS do středu se zdá být geniálním – po očekávaném vítězství ČSSD ve volbách by mohlo dojít k scénáří Paroubek 2010 – a druhou šanci na sestavení vlády by mohl dostat současný ministr financí jako předseda případně druhého nejsilnějšího subjektu.

Slabinou tohoto hypotetického scénáře je nečitelný vnitrostranický vývoj v největší levicové straně, kde by se k žezlu mohl dostat Michal Hašek – který by koaliční možnosti své stany razantně zvýšil a Kalouskovi takřka mohl vypálit rybník.

___________________

[1] Reflex 39/2011

[2] Lidové noviny, 12. 11. 2011, rozhovor s Danielem Kaiserem