Kdo sledoval Mirka Topolánka a Pavla Béma v nedělních diskusích, když jako státní žalobci obvinili soc. dem. a Jiřího Paroubka z odpovědnosti za nejrůznější zločiny, mohl by snadno podlehnout dojmu, že ODS má v tomto ohledu čisté ruce, a na takovýto odsudek tedy i morální právo. Pokud by však tomu někdo uvěřil, musel by mít opravdu krátkou paměť.

Nechci tu srovnávat současné korupční kauzy, jež jdou na vrub soc. dem., s těmi, které má na svém kontě ODS, a pokoušet se je poměřovat. To dost dobře nejde, protože k tomu chybí potřebné měřící instrumenty. Bohužel je tomu tak, že v českém korupčním prostředí jsou do různých afér zapleteni lidé spojení s ČSSD i s ODS.

V této souvislosti je však třeba připomenout určité věci, aby bylo zřejmé, že ze strany ODS nejde o opravdový zájem bojovat s korupcí, ale že to je chování pokrytecké.

Primátor Bém do seznamu kauz zahrnul i machinace s půdou v Pozemkovém fondu. Řekl, že za to tehdy byl odpovědný ministr Petr Zgarba. Zapomněl, nebo před volbami nechtěl přiznat veřejně známou účast členů ODS na této aféře? Za jejich účasti byly rozjety a schváleny bleskové převody pozemků spekulantům například na úkor restituentů.

Bém se také s despektem zmínil o akci Čisté ruce, jako by to bylo tehdy ze strany Miloše Zemana a jeho vlády nějaké vytírání zraku. K této akci bylo možno mít různé výhrady. Hlavní byla ta, že zápas proti hospodářské kriminalitě nemůže mít podobu nějaké akce, ale musí jít o trvalé, dobře organizované úsilí všech příslušných složek státního aparátu, jehož výsledky se mohou ukázat až v průběhu času. Vyhlášení akce Čisté ruce tak vyvolalo větší očekávání, než bylo možno splnit.

To však nebyla výhrada ODS. Ta proti ní spustila pokřik, že soc. dem. chce kriminalizovat podnikatelské aktivity! Akci, která přece jen začala trestní postih pochybných podnikatelů a tunelářů z doby divokého kapitalismu pod patronací ODS, vydávala za ohrožení svobody podnikání. Proto se proti ní stavěla.

V současné době, kdy se to různými aférami jen hemží, zůstala již pozapomenuta korupční záležitost poslance ODS Doležala a postup jeho kolegů ve Sněmovně. Poslanec Doležal byl důvodně podezřelý z úplatkářství a Sněmovnu policie požádala o souhlas s jeho vydáním k trestnímu stíhání. V bouřlivé rozpravě, jež předcházela hlasování, se poslanci ODS ve své většině stavěli proti vydání svého kolegy a nechtěli ho zbavit jeho imunity, o níž posléze Sněmovna nakonec rozhodla.

Kauza v této souvislosti není významná ani tak tím, čeho se měl Doležal dopustit, ale spíše tím, jak proti zrušení jeho imunity v korupční aféře bojovali poslanci ODS. Ti, kteří nyní tak útočí proti soc. dem. a Jiřímu Paroubkovi. Kde je tedy jejich opravdový zájem bojovat s korupcí? Jak jim lze věřit?

Autor je poslanec za ČSSD