První kolo prezidentských voleb je za námi a do druhého kola se dostali s výrazným odstupem oba favorité. Kandidát, jemuž jsem dal hlas v prvním kole, nepostoupil. Mám tedy na výběr ze tří možností: dát hlas stávajícímu prezidentovi Miloši Zemanovi, jeho protikandidátovi Jiřímu Drahošovi, nebo nechat za sebe rozhodovat ostatní. Před pěti roky jsem si nedokázal vybrat mezi eurofederalistou Zemanem a eurohujerem Schwarzenbergem, jak je tenkrát trefně nazvala Jana Bobošíková, a vhodil jsem neplatný hlas. Letos vidím v Jiřím Drahošovi, i přes všechna jeho negativa, výrazně lepšího kandidáta na prezidenta.

Předně, ani jeden z kandidátů nezastává mé politické názory. Kupříkladu v otázce vztahu k Evropské unii. Eurooptimista nebo eurofederalista, mně to vychází prašť jako uhoď. Hlavní rozdíl mezi těmito pohledy spočívá v tom, jak mají být rozloženy pravomoci mezi jednotlivé řídící orgány. Slovy Miloše Zemana: „EU má nesmírný demokratický deficit, ale řešením není ji rozpustit, nebo redukovat na zónu volného obchodu. Řešením je překonat tento demokratický deficit například rozšířením pravomocí Evropského parlamentu.“ Z mého pohledu vyjde nastejno, zdali do našich životů budou zasahovat nařízení a směrnice Evropské unie či nařízení a směrnice Evropské federace. Mně nevyhovuje ani jedno, já si přeji, abychom se zapojili do Evropského sdružení volného obchodu.

Stejně tak jsou oba zastánci přijetí eura, přičemž Miloš Zeman svůj postoj obhajuje za pomocí kuriózních argumentů. Dle něj euro zaručuje ochranu před spekulanty a snaží se to doložit příkladem spekulace na libru v 90. letech. Neuvádí však, že k této události došlo v důsledku navázání libry na euro v rámci zapojení do Evropského mechanismu směnných kurzů. Takže naopak nepovedené koketování se zapojením se do eurozóny bylo viníkem té spekulace. Obdobně nedává smysl jeho přirovnání, že přijetí eura je podobné změně teplotní stupnice. Totiž tím, že splníme závazek přijmout euro, ztratíme kontrolu nad měnovou politikou a Česká národní banka bude degradována na pouhou pobočku Evropské centrální banky ve Frankfurtu. Není to žádná „změna stupnice“, je to obrovský rozdíl.

Pozitivní vztah současného prezidenta k EU se naplno projevil v prvních měsících jeho mandátu, když vyvěsil eurovlajku a podepsal smlouvu o Evropském stabilizačním mechanismu, čímž nás zavázal po vstupu do eurozóny poskytnout Řecku a dalším zadluženým státům až v přepočtu 350 miliard korun.

Ve volbě prezidenta však nejde ani tak o názory, jako o zásadovost, čestnost a vystupování. Přece jenom naše republika není prezidentská, ale parlamentní, takže výkonnou moc nemá prezident, ale vláda. Prezident má vést příkladem, dávat lidem naději v těžké době a reprezentovat zemi v zahraničí. Miloš Zeman ve všech těchto ohledech selhal. Všechny jeho veřejně známé přešlapy, intriky, mezinárodní ostudy a porušení Ústavy dokumentuje série článků na webu Noviny.cz.

A není to žádný exces posledních let. Když se ponoříme se hlouběji do minulosti, kdy byl Miloš Zeman premiérem, vidíme namátkou opoziční smlouvu, legislativní smršť, humanitární bombardování, privatizaci Mostecké uhelné, nepovedenou stavbu dálnice D47, nechvalně známý kufřík, spor o Lidový dům, několikanásobné usvědčení soudem ze lží, aféry Bamberg, Olovo a Štiřín. Miloš Zeman není žádný protisystémový politik, on tento systém pomáhal aktivně tvořit.

Oproti tomu Jiří Drahoš své kvality ukázal jako úspěšný vědec a schopný vedoucí Akademie věd. Znám ho z jeho veřejných vystoupení už nějakých deset let. Jeho sebeprezentace je na vysoké úrovni, domluví se plynně několika jazyky (žádný „bablbam“ ani „pasy“ nehrozí) a podle všeho je ve výborné kondici. Do svého poradního týmu nabral skutečné osobnosti, včetně známého ekonoma Lukáše Kovandy. Existuje šance, že někoho takového jmenuje do rady České národní banky. Je to kandidát politického středu, jenž se snaží rozdělenou společnost skutečně spojovat. A to by byla oproti předchozím pěti letem osvěžující změna.

Navíc pokud bude Miloš Zeman podruhé zvolen, nebude ho omezovat nic, snad vyjma jeho zdravotního stavu. Nebude se muset mírnit, aby byl opětovně zvolen. Můžeme se tak dočkat dalších nepříjemných překvapení.

Ať už se rozhodnete jakkoliv, přeji vám 26. a 27. ledna šťastnou ruku u voleb.

Autor je člen Republikového výboru Svobodných