Ústavní soudci usoudili, že mezi nejzákladnější práva v parlamentní demokracii patří právo opozice účastnit se parlamentních procedur i právo blokovat či oddalovat rozhodnutí většiny, jak zdůvodnila rozhodnutí soudu místopředsedkyně Eliška Wagnerová, která byla zpravodajkou k ústavní stížnosti sociálních demokratů. Nic proti tomu. Od toho ústavní soudce máme. A tohle konstatování určitě platí.

Proč však dámy a pánové nejvyšší ctihodnosti rozhodli, že vláda dostane repete a dost času na to, aby rozpočtové škrty přijaté podle Ústavního soudu neústavně mohla koalice schválit ústavně? Vždyť je to vlastně souhlas s tím, že škrty proběhly, a jen opravíme proceduru a nic se neděje.

Ale ono se děje. Ústavní soud opět projevuje nepříjemnou vůli zasahovat do zákonodárné moci prostředky, jež mu nejspíše až tak nepatří.

Je nespornou skutečností, že vláda protáhla soubor úsporných opatření legislativním procesem na poslední chvíli pomocí institutu legislativní nouze. Návrh příslušného zákona odkládala především proto, že nechtěla do obecních a senátních voleb vyvolávat prudkou parlamentní diskusi o škrtech v porodném či nemocenské, aby nedráždila voliče.

Možná lze z toho vyvodit jisté narušení obvyklých zvyklostí, je však otázka, zda je zde Ústavní soud od toho, aby dával premiérovi Petru Nečasovi obrazně řečeno za trest napsat na tabuli stokrát: „Už nikdy si nebudu dělat legraci z opozice“, nebo má spíše hájit ústavní práva občanů. Ta podle verdiktu v legislativní nouzi vlastně ani dotčena nebyla. Pokud nepovažujeme za ústavní právo požadavek dr. Ratha a některých dalších pronášet hodinové proslovy na téma nejrůznějších psychiatrických diagnóz představitelů vládní koalice před kamerami televize. Ale jestliže by nakonec tato práva dotčena byla, musel by Ústavní soud zrušit celý úsporný balíček hned a bez náhrady. Vyšší daně by bylo nutné vrátit poplatníkům a snížené dávky vyplatit jejich příjemcům. To soudci neudělali a škrty platí i neplatí. Princezna nepřijela ani nepřišla, a nebyla ani nahá, ani oblečená.

Udělali tak nesporně s vědomím, že při současném rozložení politických sil žalovaný balíček nepochybně projde. A to rozložení sil je identické s tím, které platilo v době schvalování. To paní Wagnerová a další soudci nevědí? Nebo jde spíše o demonstraci vlastní síly a schopnosti zasahovat do politických rozhodnutí bez toho, že by za ně nesli vlastní odpovědnost, byť pouze politickou, stejně jako politici? Samozřejmě bez toho, že by jim někdo národohospodářské ztráty přišil na hřbet.

V legislativní nouzi byl schválen i se souhlasem dnešních žalobců z ČSSD Janotův úsporný balíček, jehož smysl byl identický s předmětem současné žaloby. Žalovatelé také v minulosti prosadili ve zkráceném řízení například i změny v DPH, které vyvolaly protesty železničářů, protože hrozilo, že jim podraží režijní jízdenky. Podobně byla schválena spousta dalších právních norem, jejichž neschválením hrozily daleko menší škody na majetku státu. Jen je nikdo nežaloval. Prostě do té ústavy je dobré sáhnout a pravomoci Ústavního soudu jasněji vymezit. Nakonec i sociální demokraté budou chtít jednou vládnout a mohli by to podpořit.

MfD, 15.3.2011

Autor je šéfredaktor týdeníku EURO