Druhý adventní týden přinesl Česku nový rozpočet. Odborná a složitá příprava rozpočtu na jednotlivých resortech a zvažování všech výdajů byla doplněna o český kolorit. Poslanci nejprve v rozpočtovém výboru a ti ostatní pak na plénu doplňovali návrhy o svoje vlastní iniciativy – dárky přátelům v obcích, sportovních klubech, zájmových organizacích i jinde, kde si přejí postavit šatny, novou klubovnu, položit nový trávník a tak podobně. Současně v Jihlavě a i jinde nahánějí bezdomovce, aby se k nim přihlásili, a město tak překonalo magickou bariéru pro vyšší koeficient a dostalo do příjmu o několik milionů více. Co mají tyto dva zcela iracionální politické kroky společného? Nedostatek peněz a složitá a nespravedlivá pravidla.

Když potřebujete prostředky například na novou kanalizaci můžete zkusit štěstí u grantů Evropské unie, asi tak měsíc zkoušet pochopit a vyplňovat žádost o stovkách položek a pak v pravidelných monitorovacích zprávách vykazovat každou vydanou korunu. Nebo se obrátíte na svého poslance spolustraníka a ten vám přihodí při schvalování rozpočtu dotaci, kterou nevykazujete, kde není potřeba žádost a kde není velká kontrola vynaložených prostředků. Co je snazší? Jakou cestou se asi vydáte?

Kde je spravedlnost při nakládání s veřejnými prostředky? Jednou musíte vyplňovat velmi složitou a velmi formální žádost a jindy se prostě jen tak u piva na stranické schůzi zmíníte svému kolegovi – poslanci a ten to za minutu při druhém čtení rozpočtu zařídí.

Mnohem transparentnější, spravedlivější a vůči všem žadatelům i korektnější by bylo, aby se ty miliardy vzaly z kompetence poslanců a přidaly do rozpočtového určení daní, a tedy pro obce, a současně se upravily nesmyslné koeficienty. Pak by v Jihlavě a jim podobných městech nemuseli trapně shánět 250 dalších obyvatel. Jak legislativně snadné by to bylo. Prostředky by se navýšily všem obcím a ty by je podle svého uvážení a svých schopností mohly investovat, šetřit nebo třeba „projíst“ v běžných výdajích. Nebo by bylo možné tyto prostředky použít na lepší spolupráci obcí v rámci svazků obcí a zajistit jejich prostřednictvím smysluplný lokální rozvoj. Možností, jak spravedlivěji a chytřeji využít takové miliardy, je mnoho. Ten český způsob budování poslaneckých pomníčků je z nich evidentně nejhorší. Takové plýtvání veřejnými prostředky má jen jednu roli. Bezejmenný a pasivní poslanec, který nikdy nepředložil vlastní návrh, stanovisko nebo nezaujal nějakou aktivitou, má možnost se jednou za rok, před Vánoci, hezky zviditelnit.

V článku je několik řečnických otázek. Jedna na konec. Mají tito poslanci chuť a politické strany vůli něco na této blamáži měnit?

Institut evropské demokracie