Po volbách jako po výprasku. I když někteří slavili výsledky ještě stále čerstvě skončených krajských i senátních voleb, kdo se může označit za vítěze? Hnutí ANO triumfovalo, než ve druhém kolem proměnilo čtrnáct postupů z prvního kola jen ve tři mandáty. I z krajského úspěchu střízliví, zisk pouhých 20 % a malý koaliční potenciál komplikuje jednání o koalicích.

Lidovci se radují hlavně ze Senátu, ale co je to za vítězství získat z 27 obvodů 9? Jen království jednookých mezi slepými. Tratí vládní ČSSD, TOP 09 se propadá do bezvýznamnosti, komunisté neuspěli ani ve svých tradičních baštách. Jen Tomio Okamura nečekal po rozpadu své původní strany nic, tak teď právem jásá – získal sice málo, a to jen v krajích, ale jeho bývalí souputníci vůbec nic. Nezafungovalo, co se zdálo býti jistým: halasná stráž národních zájmů.

Politická scéna nyní počítá ztráty a ošetřuje rány. A začíná zbrojit před volbami, které jsou z každého pohledu nejdůležitější, tedy volbami poslaneckými za rok. Všichni tak nějak dostali varování. ČSSD je v krizi, jejímu předsedovi a premiérovi Sobotkovi mohou zkomplikovat život neúspěšní krajští politikové, ANO nemá nic jisté a KDU-ČSL pouze to, že se jakž takž drží stále nad vodou.

Ale dají se trendy těchto voleb vůbec brát vážně? V jednom jejich kole zůstaly doma skoro dvě třetiny oprávněných voličů, ve druhém dokonce více než jejich osm desetin. Pro koho by hlasovali ti, co nehlasovali? I mizerný průzkum veřejného mínění by o náladách veřejnosti vypovídal více než takové volby. I poslanecké volby mnozí ignorují, ale je možné předpokládat, že se k nim dostaví jistě o 30 % voličů více, tedy přece jen nadpoloviční většina. Není tedy jisté, jak to nakonec dopadne.

Nízká volební účast bezesporu přináší zisky stranám s pevným voličským jádrem, ale v tomto případě to zafungovalo jen u lidovců. Předseda TOP 09 Kalousek přišel s originálním tvrzením, že strana sice má příznivce, ale ti k volbám nepřišli. Předseda ANO Babiš zase zauvažoval rovnou o zrušení Senátu.

I když v těchto souvislostech to bylo prohlášení až cynicky účelové, přece jen trochu mířilo k věci. Tím hlavním poraženým těchto voleb jsou ústavní instituce krajů a Senátu. Je možné spílat voličům, že se o politiku nechtějí zajímat, je jim všechno jedno a snad i vůbec nechtějí demokracii, jenže to bohužel nevysvětluje tak významný rozdíl mezi volbami prvního a druhého řádu. Voličská apatie tu bezesporu je, ale přece jen ne tak velká, jak by o tom svědčilo druhé kolo voleb do Senátu.

A co když je to spíše naopak? Voliči nejdou k těmto volbám, protože dobře cítí, že Senát i kraje jsou institucemi, které byly sice po mnohých tahanicích a diskusích zřízeny, ale mají tak málo pravomocí a reálných možností do něčeho opravdu vážně zasáhnout, že je úplně jedno, kdo v nich bude zasedat. Nejsou to zkrátka reálné samosprávné instituce, jen trpěné a pohříchu umělé a nepřirozené.

A tak asi do následujícího roku platí, co pravil legendární hasič ve filmu Hoří, má panenko: „Nepodceňujme ty lidi.“