V minulém roce jsme na první stráně deníků četli o tom, že poslanec Šejch byl jako řidič zadržen policejní hlídkou a alkotestem mu byla prokázána hladina alkoholu 2,4 promile. Nepřistoupil na provedení krevní zkoušky či dalšího vyšetření, možná proto, že je poslancem, nebo proto, že nebyl schopen řádné úvahy. Pan poslanec pití alkoholu před jízdou rezolutně odmítnul. Později přiznal malé množství a „absolutně vyloučil„ ( podle tisku) tak vysokou hladinu.

Nyní jsme se opět z tisku dozvěděli, že pan poslanec poslal svého právníka a ten na příslušném úřadě odevzdal jeho řidičský průkaz.

V ČR, kde spotřeba občana je více než 10 l čistého lihu za rok, se dá říct, že pije většina dospělých, tedy proč ne i poslanci. Na tom by nebylo nic zlého.

Napít se alkoholu v soukromí či v restauraci, to nevadí. Napít se v zaměstnání, to vadí a vadilo to v minulosti i v poslanecké sněmovně, kde se klub ODS rozloučil s poslancem dr. Kottem.

Poslanec pod vlivem alkoholu by mohl jednat nevhodně a vrhnout špatné světlo i na své kolegy. Nevhodné jednání ve sněmovně ale život nikoho bezprostředně neohrožuje.

Daleko víc mi jako lékaři však vadí opilý poslanec (ale i jiní) za volantem. Ti bezprostředně ohrožují zdraví a životy lidí.

Na problém pana poslance lze nahlížet ve dvou rovinách, jednak je to pití alkoholu před jízdou a jednak absolutní jistota již střízlivého poslance, že se policie mýlí. Absolutně si přece může být jistý pouze ten, kdo pro pravdivost svého tvrzení má důkazy a ty jaksi scházejí a přistižený o ně neměl zájem

Obecně ti, kteří něco s absolutní jistotou tvrdí nemajíce pro své tvrzení důkazy, jsou lidé buď málo vzdělaní, nebo ti, kteří jednají účelově, aby poukazem na jednoznačnost – absolutnost svého tvrzení, se snažili okolí zmást a přesvědčit ho o své pravdě. Zpravidla, aniž by si to uvědomovali, bezúspěšně. Svou mozkovou činnost povyšují nad úroveň nás prostých. Prostě se nadřazují.

Je smutné, když lidé, které jsme si zvolili za své zástupce, něco „absolutně“ tvrdí, aniž by si opatřili důkazy, ač mohli. Svá tvrzení pak vyhlašují z krytu poslanecké imunity i když se jí později vzdají. Člověk, který jednou říká, že nepil, pak že pil, může ještě později říkat cokoliv. Stěží si o něm budeme myslet, že se „nešťastně vyjadřoval“, spíše řekneme, že lhal. To je z mého pohledu větší pokles morálky, než se napít alkoholu.

Nesouhlasím však s tím, abychom se ptali, v jaké politické straně pan poslanec je. To nepovažuji za podstatné, děláme-li si o něm úsudek jako o člověku.

Budou-li v parlamentu ČR lidé, kteří nemluví pravdu, není těžké si vysvětlit, proč tomuto orgánu věří tak málo lidí. Ostatně pan poslanec asi nepil víno, jinak by stěží na Moravě platilo in vino veritas.

MfD, 2.2.2007

V Praze 29.1.2007