Žádný průzkum preferencí ani volební model nemá patent na pravdu. V tom lze s politiky, zpravidla odmítajícími komentovat závěry sociologů, souhlasit.

Záleží na načasování, otázkách, způsobu sběru dat, počtu i skladbě respondentů. Když si ale promítneme vývoj české politické scény v posledních měsících a letech, lze některé závěry čerstvého šetření agentury Kantar CZ pro Českou televizi zevšeobecnit.

Zajímavé je zejména posilování tří subjektů – hnutí ANO realizujícího nyní spíše levicový program, středových Pirátů a pravicové ODS. Skoro se zdá, že se znovu rýsuje poptávka po přehledných ideových proudech a zhuštěném, nikoli rozdrobeném stranickém spektru.

Ne snad, že by tři zmíněné družiny toto dokonale splňovaly. ANO, jež od voleb vyrostlo o tři procenta na 32,5 procent, je, jak říká Andrej Babiš, pro všechny, Piráti, kteří nabobtnali o osm procent na celkových 19 procent, jsou přes hyperaktivitu stále dost nečitelní a ODS, jež poskočila o čtyři a půl procenta na 16 procent, je rozkročená od Petra Fialy k Václavu Klausovi mladšímu. Podstatná jsou však očekávání voličů přetavená do jejich preferencí.

Za povšimnutí stojí i vývoj od posledního měření. Data již zachycují vzrušené události dotýkající se vyšetřování dotační kauzy Čapí hnízdo. Během měsíce šlo ANO nahoru o pět a půl, Piráti o tři a ODS o dvě procenta. Ostatní týmy jen ztrácely.

Naši premianti byli v době okolo sněmovního hlasování o nedůvěře Babišově vládě nejaktivnější. Nebo spíš nehlasitější. Poněvadž žádnou extra práci nevykonali. Pozornost na sebe upoutali především rétorikou. Pouze se stali aktéry vyhroceného teatrálního kusu postaveného zejména na emocích.

Ty atakují veřejné mínění nejintenzivněji. Nevyžadují žádý zvláštní informační základ, orientaci v dokumentech, znalost zákulisí. Zato operují s vírou a polarizací „mám rád – nemám rád“.

ANO zjevně dál tuneluje strany, s nimiž buď vládne, nebo koketuje coby spojenci v parlamentu. Kdo měl dosud pocit, že je Babiš správný chlapík, jenž se obětoval pro vlast, se k ANO přimkl ještě těsněji. Kdo by si od Babiše suchou kůrku nevzal, nebo kdo má pocit, že trpí pověst České republiky v cizině, přihodil na hromadu nejživotaschopnějších kritiků premiéra.

Naopak, kdo se ošíval mluvit jasnou řečí, dělal Babišovi alibistické křoví, nebo u koho panují pochybnosti, zda by byl s to převzít vládní odpovědnost, splakal nad výdělkem.

V první řadě se to týká sociální demokracie, jež u Kantar CZ klesla až na osudových pět procent. Může se sice konejšit, že konkurenční průzkumníci jí nedávno přiřkli devět procent, ale to bylo ještě před rozruchem nad rodinnými příhodami Babišů.

Navíc je vzhledem k zásadě předběžné opatrnosti lepší všímat si varovnějších čísel. Jedni ČSSD vyčítají, že se premiéra dostatečně nezastala, druzí v ní spatřují Babišova kumpána. Občanů, kterým je trestně stíhaný ministerský předseda lhostejný, moc nenajdeme.

Podobně lze analyzovat ztráty komunistů. SPD zase poškodilo Okamurovo lavírování mezi kritikou Babiše a popíjením kávy s ním. Chvíli stála po boku klasické středopravé opozice, chvíli se nabízela hnutí ANO za parťáka. Ani Okamurovo pozdější akcentování programových požadavků SPD před pádem na pět a půl procenta nezachránilo.

Potvrdilo se rovněž generační rozložení elektorátu. Mezi voliči do 29 let kralují Piráti, ve skupině do 44 let jim šlape na paty ODS. Naopak ANO, KSČM či ČSSD hrají prim u lidí nad šedesátkou. To naznačuje, jak se mohou měnit sympatie v dlouhodobém horizontu.

Jen jediné nám žádný průzkum neprozradí: kdy budou emoce trumfnuty věcným programovým střetem. V této disciplíně zatím bohužel všichni aktéři tragicky zaostávají.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus