Po Ladislavu Bátorovi, bývalém kandidátovi Národní strany, dnešním koordinátorovi neokonzervativní iniciativy D.O.S.T. a současně poradci ministra školství, zčeřila mediální hladinu další politicky nekorektní osobnost, první místopředseda Věcí veřejných Jaroslav Škárka.

Pomiňme na chvíli, zda slova o penězích, které měl dostávat za mlčení o stranickém financování, mají reálný základ, zda byla „mystifikací“ nebo zda za nimi stála přízemní snaha očernit kolegy, kteří mají v současnosti ve Věcech veřejných – na rozdíl od „otce zakladatele“ Škárky – navrch. Jaroslav Škárka je totiž člověk nesmírně zajímavý sám o sobě.

Filozof Martin Škabraha tvrdí, že „politická korektnost nás připravuje o kus naší svobody“. V tom ale podle něj „není ničím jiným než pokračováním ducha společenské smlouvy, o nějž se opírá i myšlenka liberální demokracie.“ Škabrahova slova jsou přesná a myšlenky politika Škárky je nádherně ilustrují. Místopředseda Věcí veřejných se totiž staví nejen proti politické korektnosti, ale blíží se samotnému zpochybňování pověstné společenské smlouvy. Stačí zabrousit do jeho internetového blogu. Pan Škárka se v něm představuje jako nekompromisní pravicový vlastenec a ekonomický neoliberál, kterému vadí tendence Věcí veřejných zakotvit v politickém středu.

Levice se podle Škárky „zastává flákačů a tupců a trestá lidi schopné“. Loni 8. prosince napsal: „Školství, zdravotnictví a kulturu budeme mít takové, jaké si může stát zaplatit. Nemocnice, školy nemohou být na každém rohu, divadla i kina si na svůj provoz musí vydělat, vlaky nemohou jezdit do každé vesnice kvůli jednomu cestujícímu.“ Přidal také recept, který na půdě své partaje prosazuje: „Zatočíme s rozkrádáním státního majetku, zefektivníme a zjednodušíme stát a státní správu, budeme postihovat korupci, budeme přísně trestat zneužívání sociálních dávek, nebudeme podporovat flákače a nezaměstnané, nebudeme podporovat neefektivní pseudoekologické paskvily, nenecháme si vše diktovat od socialistické Evropské unie, nebudeme usilovat o euro.“

Letos 26. ledna se Škárka přiznal, že naprosto nerozumí podporám na bydlení či na dojíždění do práce. „Pokud jsem nespokojený se svým platem, tak se za lepší prací přestěhuji. Pokud nemám finance na bydlení v centru Prahy, tak se přestěhuji na okraj nebo změním práci, doplním si vzdělání a podobně,“ napsal a potvrdil svůj deficit elementární sociální empatie. Bátorovcům se Škárka blíží v přístupu k takzvané pozitivní diskriminaci. Ta je paradoxně podle něj „projevem rasismu a šovinismu“. 14. května 2010 napsal, že „zvýhodňování podle národnosti nebo pohlaví znamená přisuzovat zvýhodňovaným méněcennou roli.“ Otřepané klišé vrátil Škárka do hry již 15. září 2009. Tehdy uvedl: „Všichni pseudoochránci lidských práv – myslím Vás pane Kocábe, paní Abassová či Stehlíková – by si měli vyzkoušet v Janově žít. Pak by zjistili, kdo koho utlačuje, kdo zneužívá sociální dávky a podobně.“

Ekologii vnímá Jaroslav Škárka velmi úzce – například jako „nevyhození vajgla od cigarety na ulici nebo nevyhození pet láhve z auta“. Zato teze o globálním oteplování označil 14. února 2011 za „úžasný výplod fantasmagorie zelených mozků“. Do enviromentálních aktivistů se Škárka pustil už ve svém nejznámějším blogu 20. září 2009. Tenkrát napsal: „Nahradit automobilovou dopravu kolem je blbost. Nedovedu si představit, že na jednání s partnerem přijedu v propoceném obleku, kdy jsem projel půl Prahy na kole. Ano, Praha je automobily přecpaná, ale lze to vyřešit pouze propracováním a rozšířením současné silniční sítě. Městská hromadná doprava problém neřeší. Do tramvaje nastoupím opravdu jenom tehdy, když není zbytí, protože špinavé sedačky, upatlaná madla, ukrajinští dělníci ve špinavých montérkách, kteří se na mě lepí ze všech stran, a smradlaví a spící bezdomovci nejsou pro mě lákadla ve prospěch městské dopravy. To opravdu raději přetrpím přecpanou magistrálu a svých pět kilometrů do kanceláře si za půl hodiny autem odjedu a další čtvrt hodinu budu hledat místo na parkování.“ V tomtéž textu se Škárka stihl navézt i do údajného „Kocábovského nadržování porušovatelům zákona“ a do squaterů, kteří podle něj protestují proti uniformitě a konformitě „oblečení do šatů z popelnic“.

O tom, že Jaroslav Škárka neztratil nic ze své údernosti, potom vypovídá i jeho zatím poslední blog. V něm si 7. března 2011 v souvislosti s diskusí nad penzijní reformou postěžoval, že „seriozní odborné debaty či výstupy jsou dávány na jednu roveň s laickým, emotivním hlasem lidu. Naprosto nechápu, jak se hrdinkou dne mohla stát 'slepice' samoživitelka, která v televizním pořadu Máte slovo pokřikovala na ministra průmyslu a obchodu Martina Kocourka nadávky bez jediného logického argumentu. To, že je samoživitelka a nemůže děti uživit, není argument, buď se měla líp učit a víc vydělávat, nebo si nepořizovat děti.“

Tolik stručná exkurze do uvažování prvního místopředsedy Věcí veřejných. Jaroslav Škárka má na své ostře řezané a egoismem prodchnuté názory pochopitelně právo. Stejně jako na představu, že optimální pozice Věcí veřejných je napravo od ODS a TOP 09, protože prý pravicovou politiku u nás „nikdo nedělá.“ K této představě se už ostatně kdysi přihlásily Věci veřejné v Praze, když pod vlajkou boje s kriminalitou a vandalstvím organizovaly jakési samozvané pořádkové hlídky. Jen si tak říkám, že jedinec se Škárkovým smýšlením a hodnotovým uzpůsobením se celkem snadno může stát předmětem pozitivní motivace ze strany vnitropartajní většiny, jinými slovy, že se ochotně může nechat platit za mlčení. Jak by nám řekl každý správný šíbr, za peníze lze koupit cokoli.

Jaroslav Škárka připomíná horký brambor Věcí veřejných už dlouhé měsíce. Nyní mají véčkaři možnost hodit jej kamsi za plot. Tím ale svoji svízelnou situaci nevyřeší. Než stačil být vysvětlen interní e-mail Kateřiny Klasnové poukazující na autoritativní sklony Víta Bárty, objevilo se v médiích psaní poslance Stanislava Humla o vydírání a šacování. Týdeníku Respekt zase další, tentokrát anonymní véčkař vyprávěl cosi o zastrašování. Tak to zkrátka chodí, když se na vznik politické strany vypůjčí forma od Čapkova pejska a kočičky a když výsledný produkt je řízen spíše coby firma než jako standardní partaj. Politicky nekorektní a před novináři upovídaný poslanec Škárka pak může být logicky považován za příhodného maskota podobného spolku. A bude-li umlčen, určitě se brzy objeví jeho důstojný nástupce.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6