Aston napsal na Neviditelném psu velmi inspirativní text s názvem Z frašky skutečnost. Vidí v současné situaci i komické momenty, což já ostatně také. Přeci však lze s textem Astona dobře polemizovat.

Vyjímám z Astonova textu dvě zásadní pasáže.

Naše momentální politická situace má i komické momenty. Myslím na to, co by tomu asi Klema Gottwald řekl, že za 70 let budou komunisté hlasovat proti vyslovení nedůvěry vládě vedené miliardářem, policejně stíhanému pro podvod. Ale ono to tak je, fraška stala se skutečností.

Na vině současné bídy je český stát, který není schopen za rok vyšetřit kauzu účetnictví jedné hospody, dovolím si opakovat svoji mantru. Že šlo o podfuk, je jasné od začátku, stejně jako je podfuk čerpání nezdaněných peněz z korunových dluhopisů, a volí takového člověku jen ten, komu podfuky nevadí.

Co se podpory komunistů vládě miliardáře týče, situace není zas tak komická a soudruh Klement Gottwald by to možná soudruhovi Vojtěchu Filipovi i odsouhlasil. Komunisté totiž vždycky byli a budou oportunisté, kteří se chytají každé příležitosti. S oportunismem měli ostatně velké problémy i v minulosti a „oportunista“ byl u komunistů kdekdo. Však se za to i vylučovalo ze strany a po roce 1948 dokonce i věšelo. Andrej Babiš je „jejich člověk“, a to zdaleka ne proto, že byl v této zločinecké organizaci před rokem 1989, ale že je ochoten dělat jejich politiku.

Samozřejmě svou roli hraje i volební výsledek z loňského podzimu. Komunisté výrazně ztratili, začíná se u nich projevovat i generační krize (zjednodušeně řečeno jejich voliči kategorie 70+ odcházejí z tohoto světa). Proto je jejich podpora vládě Andreje Babiše ze stejného soudku jako u ČSSD – jako opoziční strana by byli jedni z mnoha a ještě k tomu mezi samými „pravičáky“.

Co se „účetnictví jedné hospody týče“, tady se Aston zřejmě mýlí. Zdlouhavost vyšetřování není způsobena liknavostí policie či státních zástupců. Je v samotném jádru problému. Je krajně podezřelé, když je na základě stížnosti proti trestnímu stíhání vyhověno čtyřem trestně stíhaným osobám a jsou z dalšího trestního stíhání vyloučeny. To je důkaz toho, že policie ani státní zastupitelství nemá jasno, co v dané kauze trestat.

Miliardář Andrej Babiš si přihrál dotaci 50 milionů korun naprosto účelově. O tom není pochyb. Podstatná je ovšem otázka, zda to bylo nezákonné. Trestný čin dotačního podvodu je v českém právu implementován v paragrafu 212 Trestního zákoníku z roku 2009. Podle znění z 17.9.2015:

§ 212 Dotační podvod

(1) Kdo v žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

(2) Stejně bude potrestán, kdo použije, v nikoli malém rozsahu, prostředky získané účelovou dotací, subvencí nebo návratnou finanční výpomocí nebo příspěvkem na jiný než určený účel.

(3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 a byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.

(4) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 větší škodu.

(5) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, nebo
c) způsobí-li takovým činem značnou škodu.

(6) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu, nebo
b) spáchá-li takový čin v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání trestného činu vlastizrady (§ 309), teroristického útoku (§ 311) nebo teroru (§ 312).

(7) Příprava je trestná.

Jde vlastně o „maličkost“, a to jestli se tento paragraf zcela a úplně vztahuje na dotaci pro Čapí hnízdo.

Byly v žádosti „nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje“? Převedení farmy Čapí hnízdo z Agrofertu na fyzické osoby spjaté příbuzenským poměrem s Babišem bylo účelovkou v každém případě, jde o to, zda takové jednání bylo v rozporu s právním stavem roku 2008, kdy se o dotaci žádalo.

Velmi podstatné je i to, zda implementace paragrafu 212 do Trestního zákoníku proběhla před, během nebo po žádosti o dotaci. Tady vidím obrovské pole možností pro obhájce trestně stíhaných, pokud k implementaci došlo až po podání žádosti.

Nelze proto jen tak s klidem označit Babiše za jasného viníka podle práva. Zcela jistě ho lze označit za člověka, který dotační systém „podojil“ účelovým jednáním, a lze to tak hodnotit v rovině morální. Trestně právní rovina však s morálkou ne vždy koresponduje.

Naši miliardáři, a mezi nimi i Babiš, získali svůj obrovský majetek během delší doby a využívali různé postupy, o jejichž morálce si nedělám vůbec žádné iluze. Babiš jako jediný z nich se díky politickému vývoji v našem státě (volba Miloše Zemana prezidentem a pád Nečasovy vlády) náhle stal nepřehlédnutelnou figurou. Vyhrál volby i přesto, že všichni věděli o jeho trestní kauze. Bránil se tím, že ho chce politická konkurence vyhnat z politiky. Voliči tuto jeho argumentaci přijali a hnutí ANO se stalo nejsilnějším politickým subjektem.

V případu Andreje Babiše mladšího není z pohledu stíhání Babiše staršího nic nového. V politické rovině je to jen recyklace názorů, které zaznívaly měsíce před vznikem menšinové vlády v létě tohoto roku. Jestli Babišova vláda padne či ne, se dozvíme na koci týdne. Tandem Zeman/Babiš však zůstane aktivní v každém případě.