Zařekl jsem se: do doby konání voleb se k nim nebudu na svém blogu vyjadřovat. Ne že bych nejednou neměl nutkání, ale odolal jsem. Hlasování jsem se samozřejmě zúčastnil, takříkajíc politikům navzdory. Řídím se totiž jedním osobním pořekadlem.

To zní: Kuřák kouří, pivař chodí na pivo – a demokrat volí. A já se za demokrata s prominutím považuji.

Koho jsem volil? Když se mě někdo zeptá, odpovím po "ceplovsku": Otázka se zamítá. Volby jsou tajné a já mám plné právo (jistěže nikoli povinnost) nechat si to pro sebe. V jistém ohledu je to i výhoda. Když pak o volbách píšu, zbavím díky tomuto utajení čtenáře předsudků a předpojatosti. Mohou text vnímat "objektivněji". Protože jsem ale mužem kompromisu (a nikoli zarytý kategorista), prozradím jen tolik, že stojím názorově vpravo od středu.

Ať tak či onak, máme tři dny po volbách – a nestačíme žasnout. Prvotní překvapení z toho, jak skvěle při své celostátní premiéře dopadlo ANO, nám nebylo přáno dlouho si vychutnávat (případně se z něj vzpamatovávat). ČSSD trumfla všechno a všechny. Absurdní politické drama dosáhlo svého vrcholu.

Jistě, očekávali jsme bramboračku. Nikoli ale zabíjačku. Kalouska nemusíme mít rádi, ale to neznamená, že má špatný úsudek. Toto jeho přirovnání sedí jak hýždě na hrnci (slušnější verze Jandáka.)

Byl na (ve) straně ČSSD důvod k takové hysterii? Nikoli. K nespokojenosti, jisté míře zklamání jistě ano. Asi jako ve sportu. Pokud by si Usain Bolt stanovil na příštím atletickém MS metu v běhu na 100 m, která by měla hodnotu 9,50 sec (čímž by překonal vlastní světový rekord o osm setin sekundy), ale doběhl by v čase dejme tomu 9,70 sec, nicméně ve finále první v cíli, byl by to důvod k čemu? Ke zklamání ano, ale nikoli k hysterické reakci. Měla by snad zlatá medaile z tohoto šampionátu sama o sobě menší hodnotu, než kdyby běžel rychleji? Zajisté nikoli. Byl by to snad důvod k tomu, aby byl dehonestován a vyháněn z atletických oválů? Nemyslím si.

Nejsem stoupencem ČSSD ani Bohuslava Sobotky a ve své podstatě by mi mohlo být jedno, co se na levici děje. Ovšem pouze potud, pokud nejsou hrubým způsobem pošlapávány nejzákladnější principy už tak zmrzačené politické kultury a prachobyčejné lidské slušnosti. Ale abychom nechodili kolem horké kaše: měl Sobotka po horším než očekávaném výsledku okamžitě složit funkci? Mohl, kdyby o tom byl vnitřně přesvědčen, ale také nemusel. Tedy za normálních okolností. Za daných okolností se dokonce domnívám, že rezignovat nesmí. Z principu.

Důvod?

V zájmu primárně nikoli vlastním (čert vezmi Sobotku, jako vzal před časem Nečase), ba ani primárně v zájmu ČSSD, ale v zájmu samotné české demokracie.

Věc se má tak. Demokracie může mít řadu podob. Pokud chceme, aby v té naší zakořenily praktiky, které nám předvádějí politici jako Miloš Zeman a spol. a Michal Hašek a spol., pak jistě – Sobotka by měl jít, aby těmto pánům nepřekážel v realizaci toho, co už kdosi přede mnou nazval termínem zemanokracie. A naopak: v zájmu zachování elementární slušnosti a demokratických zvyklostí (pravda nepsaných, tedy patrně idiotských) je nutné, aby Sobotka vnitrostranický podraz (slovo puč se mi jeví jako příliš vznešené) ustál. Ba dokonce aby nad haškovci (zemanovci) zvítězil.

Tím není řečeno, že na základě výsledků voleb by nemělo vedení (nikoli pouze její šéf) provést sebereflexi, ale až ve druhém sledu. Neboť strana volby vyhrála, byť ne s takovou převahou, jak si sama předsevzala, ale její vítězství je prostě vítězstvím – stejně jako je tomu v podobenství o Boltovi uvedeném výše. Veřejnost, voliči i nevoliči ČSSD, samozřejmě očekávají, že se lídr vítězné partaje neprodleně pustí do práce a se svým vyjednávacím týmem zahájí rokování s protějšky v ostatních zvolených stranách o zformování koalice. A že ČSSD nebude svými vnitřními problémy komplikovat situaci v klíčových povolebních okamžicích.

Pohledem jednoho z téměř pěti milionů voličů – a také pohledem čísel. Co se vlastně tak hrozného stalo?

ČSSD přišla o šest křesel ve sněmovně. Následoval pokus o vnitrostranický puč. Porovnejme: TOP 09 ztratila dvaapůlkrát víc mandátů (15). Jak reagoval pan kníže, jsme všichni slyšeli: "Výsledek je, musím říci, velice dobrý." Jsou prostě situace, kdy se člověk musí spokojit s málem. A co by měla dělat ODS, která přišla o 37 křesel? Zapálit "jako Nero Řím" své honosné sídlo na Pankráci a navzájem se povraždit (řečeno v nadsázce)? Nic takového se nestalo ani v náznaku: odezva občanských demokratů byla kultivovaná, nehysterická.

Proč se tedy v ČSSD stalo to, co se stalo? Odpovědět lze několika způsoby. Také jednou větou: Protože zemanokracie není výmysl názorových odpůrců prezidenta, ale jeho reálná politika. Zdá se, že mnohem reálnější a pro demokracii nebezpečnější než všechny ty "havlismy", "europeismy" a kdoví co ještě, před čím čas od času varuje Václav Klaus (už dnes se chce říci: blahé paměti).