Projev předsedy ODS Mirka Topolánka na předvolebním mítinku polské strany PiS (zde) vzbudil v Česku velkou mediální pozornost. Jako vždy, když jde o práci českých médií, zpráva o projevu Topolánka byla naprosto zavádějící a dá se říci, že i lživá. Jako hlavní ji převzala ČT i ČRo, a to pod hlavičkou „Lisabonská smlouva je mrtvá, tvrdí Topolánek“. To vedlo naše politologické postavičky typu pana Pehe k reakcím o „schizofrenním Topolánkovi“. Ovšem pomyslnou korunu všemu nasadil Bursík v OVM, který tuto „zprávu“ komentoval ve stylu „ODS se vrací na euroskeptické postoje“. Náš „proevropský“ Bursík tak využil mediální zkratky, aby se vymezil vůči Topolánkovi, se kterým seděl víc než dva roky ve vládě. Je zřejmé, že se Bursík vůbec neobtěžoval číst projev Topolánka celý. Ostatně, to by nemohl tak „krásně“ fabulovat o „euroskepticismu“ Topolánka a to samé platí dvojnásob o Pehe. Ten totiž, na rozdíl od Bursíka, si měl tu práci dát a projev skutečně celý přečíst. Pokud je totiž politologie jeho džob, měl by ji dělat na profesionální úrovni a ne podle titulků novin.

Je zřejmé, že Bursíkovi teče do bot patrně víc, než si myslíme. Začalo to jeho sms poslanou omylem Zubové (dnes zelené „demokratce“), jeho soupeřením s křídlem kolem bývalé ministryně školství Kuchtové a pokračovalo vyloučením Zubové a Jakubkové ze strany. Tyto osůbky se pak natruc „proslavily“ tím, že položily vládu. Zubová je dnes výstavní tváří „zelených demokratů“ před evropskými volbami, kdy má za úkol lákat voliče na svou hezkou tvářičku. Bursík tedy využil mediálních titulků k tomu, aby se prostřednictvím pořadu Václava Moravce zviditelnil. Paroubek k jeho slovům poznamenal, že „on sám by to neřekl lépe“. Je otázkou, zda to Bursíkovi pomůže získat hlasy u evropských voleb.

Kromě Bursíka nezklamal ani další bývalý člen Topolánkovy vlády, nový předseda lidovců Cyril Svoboda. Po svém vítězství na sjezdu obdržel údajně gratulaci od Paroubka, Topolánek mu prý nepogratuloval (viz např. zde). I tak si lze postavit „oslí“ můstek k Paroubkovi. Pravdu má Miroslav Kalousek, že se lidovci natolik sbližují s českou levicí, že už v této straně nemá co pohledávat. Škoda jen, že to byl právě on, který na své objetí s Paroubkem po volbách 2006 doplatil ztrátou pozice předsedy KDU-ČSL a de facto tím umožnil nástup Čunka. Jen díky tomu, že si ho Topolánek vybral za svého ministra financí, si poté napravil svou pošramocenou reputaci.

Tím posledním, který „nezklamal“, byl sám Čunek. Jeho projev na sjezdu lidovců byl plný neuvěřitelných politologických novinek. Tou hlavní, kterou několikrát zopakoval, bylo hození ODS a ČSSD do jednoho „liberálního“ pytle. A vrcholem jeho neotřelého politologického přístupu bylo zjevení, že KDU-ČSL nepatří ani doleva, ani doprava, nýbrž „nahoru“. Co ale čekat od člověka, který se dva roky smažil v mediální korupční aféře, aby si jako svůj předsjezdový trumf vybral sdělení, že je Česko nejzkorumpovanější zemí? Tomu se říká „rána do černého“! Zpráva o tom, že Čunek zůstává v širším vedení lidovců, je pak smutnou tečkou, která o lidovcích vypovídá víc než milión slov.