Jiří Paroubek se stále nevzdal toho být u jednoho z pokusů o sestavení vlády. Ačkoliv se prezident Klaus jasně vyjádřil, že nepřijme vládu založenou na přeběhlíkovi, Paroubek stále doufá v přímou či nepřímou podporu ze strany jednoho či několika přeběhlíků. Pokud ale prezident dodrží svůj postoj, tj. že vyžaduje dohodu politických stran, je takovýto postoj Paroubka pouze blokační. To v principu není nic nového a Paroubek pouze pokračuje ve své povolební taktice.

Zastavme se ale přeci jenom nad tím, co předpokládá naše ústava. Ta je koncipována tak, že je velmi nesnadné českou poslaneckou sněmovnu rozpustit a vypsat nové volby. Pokud by navíc na Paroubka nakonec skutečně připadl třetí pokus o sestavení vlády a on pro svou vládu nezískal důvěru, byla by to právě tato vláda, která by (sice v demisi) dovedla Česko k předčasným volbám. „Nevítěz“ voleb Paroubek by tak získal nezanedbatelnou výhodu být v době přípravy předčasných voleb u moci. Navíc, do předčasných voleb by zemi vedla vláda bez důvěry PS a i tuto variantu odmítá prezident Klaus podpořit. Ten se zcela jasně vyslovil proto, aby i v případě dohody o předčasných volbách napříč stranickým spektrem, vládla do předčasných voleb vláda s důvěrou poslanecké sněmovny.

Paroubek sice naoko vykládá do médií o tom, že se chce dohodnout s ODS na velké koalici, takovýto postoj ve skutečnosti by ale zcela zlikvidoval „jeho“ stovku. Komunisté totiž dali Paroubkovi jasně najevo, že je pro ně velká koalice nepřijatelná a jsou ochotni s Paroubkem jednat pouze o podpoře jeho menšinové vlády. Lidovci jako správná „klidná“ síla vnášejí do jednání o nové vládě svůj návrh jakési „duhové“ koalice. Tuto variantu ale ODS a ČSSD odmítají.

Jak již neušlo pozornosti tisku, dnešní lídři ODS, ČSSD a KSČM se dostali navíc i do kritické palby bývalých stranických vůdců. Klaus tak dává najevo nespokojenost s rozhovory, které vede Topolánek, Zeman si již vůči Paroubkovi nebere rovněž žádné servítky a Grebeníček vytýká Filipovi servilnost vůči ČSSD. Objektivně je to však zejména Paroubek, který se ukazuje být stále onou rozhodující brzdou nějaké přechodné vlády. Důvod je zřejmý. Obává se, a velmi oprávněně, že v předčasných volbách příštího roku by jeho ČSSD opět nevyhrála. Stanovisko lidovců, kteří nepodpoří žádnou variantu, se kterou nebude souhlasit ČSSD, tak vzbuzuje v Paroubkovi jisté naděje na to, že by nakonec lidovci mohli být onou silou, která podpoří jeho politické lavírování. Lidovci jsou totiž po volbách 2006 zřetelně oslabeni, a to jak v PS tak i v Senátu. I oni se mohou oprávněně obávat dalšího volebního neúspěchu. Zelení si pod vedením Bursíka počínají překvapivě konsistentně a neustále dávají najevo svůj odstup od ČSSD. Cítí se totiž letošními volebními výsledky posíleni a věří tomu, že v případných předčasných volbách získají ještě nějaký mandát navíc. To by se mohlo podařit zejména tehdy, byla-li by zrušena stávající metoda přepočtu mandátů na čistě poměrnou. ODS zaznamenala v letošních volbách nejlepší výsledky v celé dosavadní historii a Topolánek věří, že se voliči ODS dostaví v hojném počtu i k předčasným volbám. Komunisté si naopak v letošních volbách výrazně pohoršili. V komunálních volbách se totiž začíná u komunistů projevovat výrazný úbytek mladších kandidátů a i samotní voliči komunistů stárnou.

Další schůzka všech lídrů parlamentních stran u prezidenta proto může být úspěšná pouze tehdy, pokud Paroubek opustí svůj blokační postoj. Bude-li Paroubek dál blokovat jakýkoli rozumný kompromis, bude jeho vinou současný stav nevládnutí pouze udržován. Lavírování lidovců mezi ODS a ČSSD pak nevěští nic dobrého. Zejména pro ně samotné.