Kdo si otevře kterékoli noviny v posledních dvou dnech a nepodívá se na datum, skoro by si myslel, že jsme v čase o 30 let zpátky kolem 6.-7. ledna 1977. Urážky Melčáka a Pohanky jako by vypadly ze slovníku soudruha Kojzara z Rudého práva neblahé paměti. Už chyběli jen renegáti a zaprodanci a podobenství by bylo téměř dokonalé. Už podruhé po neblaze proslulém večerním červnovém povolebním projevu máme možnost sledovat opravdového, tedy nevirtuálního Paroubka. Zaslepeného zlobou, nenávistí, touhou po pomstě a neschopného pochopit, že ani tentokrát nevyhrál. Ostatně, on ještě nikdy nic doopravdy nevyhrál, ale chová se jako ředitel zeměkoule. Je na něho až neuvěřitelný a skoro nechutný pohled a bylo by to komické, kdyby to ovšem nebylo vážné.

Vláda postavená na dvou poslancích z druhého tábora, kteří opustí jednání či se tam spíše vůbec nedostaví, je sice východiskem z vleklého vládnutí nevládnutí, je určitě vyšší kvalitou než dosavadní stav, ale má daleko do řešení dobrého. Každé vládnutí s nejistou většinou je problematické a o tolik potřebných reformách si patrně budeme moci nechat jen zdát, protože Paroubkem ovládaní straničtí bezmozci nedají svůj hlas ani takovým "reformám", které byly již vyjednány při nedávných naštěstí nedokončených námluvách Topolánek - Paroubek. Možný se dožijeme i toho, že principiálně nepopoří ani to, co mají sami v programu. Ale vládnutí to je. Ostatně, proč by to politici chtiví moci, kteří nic jiného než mít ji v rukách ani neumějí, měli mít v exekutivě jednoduché, zvláště jsou-li za to docela dobře placeni?

Za zmínku stojí avizované trestní oznámení na korupci Melčáka a Pohanky. To tady ještě nebylo, aby se podávala preventivní trestní oznámení. Jinak je nazvat nelze, protože Paroubek a Rath a jejich soudruzi stříli neslepo od boku a žádné důkazy nemají. Že to korupcí zavání, je nasnadě a takové vysvětlení se nabízí. Že to však nebudou peníze, to snad také musí být jasné, protože si lze snadno představit, že tyto osoby budou sledovány velmi bedlivě příslušnými složkami bezpečnostního aparátu a pravděpodobně již v hledáčku nějaký ten pátek, co se o nich mluví, jsou. Jen je směšné, jak se Paroubek čuří, když mluví o úplatných přeběhlících. Opravdu by mě zajímalo, jak by si asi zajistil své 1 až 2 přeběhlíky, kdyby nakonec vládu sestavoval on. Udělal by to stejně a druhá strana by to stejně komentovala, i když patrně bez těch expresivních konotací. Ruku na srdce, proč zrovna mluvit o korupci, možná stačí jen jednoduchá úvaha o tom, že se ani jednomu z obou neposlušných poslanců nechce riskovat, že by v předčasných volbách již nebyli zvoleni, protože by se Vůdce postaral, aby se na žádnou kandidátku nedostali. A zcela určitě v pátek uslyšíme tu hromadu kamení, která spadne se srdcí mnoha poslanců všech politických stran a těch sociálnědomokratických především - vždyť zůstanou u lizu ještě 3,5 roku.

Ale nepředbíhejme událostem. Ještě není pátek a ještě se může přihodit lecjaký kotrmelec. Slova Vůdce o tom, že je třeba "zmasakrovat ty dva" jsou sice - jak doufám - snad jen drsným eufemismem, ale je to hodně mrazivá ukázka suterénu, v jakém se současná garnitura poslanců ČSSD pod vedením svého samozvaného guru nachází. A že se oba jmenovaní bojí a raděli se schovávají, to už ponechávám bez komentáře. Vzpomeneme-li na Wagnera nebo Teplíka, kteří ač přeběhlíky mohli chodit v pohodě chodbami sněmovny, a vidíme-li dnešní agresivní vyvádění J. Paroubka a jeho věrných, pak snadno zaznamenáme ten obrovský posun směrem k žumpě za těch jedenáct let. Zrovna jsem před čtyřmi dny dočetl od F. Forsytha knihu s názvek Ikona (Icon - Bantam Books, New York 1996) a osoba fiktivního ruského diktátora Komarova, v knize nástupce Žirinovského, který na Silvestra r. 1999/2000 organizuje v Moskvě puč, mně v řadě rysů splývá s J. Paroubkem pokud jde o pohled na svět, osud vlastního národa, na politické protivníky a víru v to, že to je prozřetelnost, která vůdce určila k tomu, aby udával tón, vládl a sděloval národu, co je jeho zájmem. To všechno už nám Jiří Paroubek na pokračování předvedl a je docela nahý. Nelze pochybovat o tom, že je to nebezpečný politik, a není dobré, aby měl v této zemi ještě někdy v budoucnosti jakoukoli výkonnou moc ve svých rukách. Není to dobré ani pro nás, kteří mu nevěříme, ale ani pro ty, kteří si myslí, že je jejich ikonou, spasitelem nebo obchráncem jejich práv. Bylo by to dobré jen pro něho a jemu oddané, a to je zatraceně málo. Jenže takhle my tady žijeme.