Znovu jsme si mohli připomenout chybnou politiku české pravice při pořadu OVM na ČT24. Místopředsedkyně ODS Alexandra Udženija tam hájila politiku, která ODS nic nepřináší, pouze ji udržuje.

Před pár týdny jsem zachytil v médiích zprávu o tom, že Alexandra Udženija již nevylučuje jednání s ANO a Andrejem Babišem. Byla za to předsedou ODS nepřímo pokárána a od té doby se její vystupování opět řídí stranickými doktrínami. Nic překvapivého. Náznak toho, že by ODS přeci jen přehodnotila svůj negativní postoj k hnutí ANO, tak byl v zárodku potlačen. Poté, co Marek Benda v ČT24 prohlásil, že ODS nikdy o žádné vládě s hnutím ANO ani vážně neuvažovala, už pozorujeme jen kritiku „hlasovací koalice ANO, SPD a KSČM“.

V pořadu OVM dne 4. 3. 2018 se diskuse ještě znovu vrátila k volbě Zdeňka Ondráčka do čela bezpečnostního výboru. Udženija opět zopakovala tezi o tom, že „nám sem hnutí ANO tahá komunisty“. Parlamentní demokracie je už holt taková. Pokud komunisté v poslanecké sněmovně zasedají, budeme se muset s faktem, že také něco za něco požadují, smířit. Nevzpomínám si, že by ODS protestovala, když se část komunistů, možná většina, rozhodla při volbě Václava Klause prezidentem v roce 2003 vyjádřit mu podporu proti Miloši Zemanovi.

Nicméně to hlavní, co by bylo dobré vysvětlit, je uvažované setkání politických stran k zahraničně-politické orientaci Česka. Petr Fiala argumentuje tak, že zahraniční politika Česka by neměla být příliš závislá na tom, kdo momentálně v Česku vládne. S tím naprosto souhlasím. Odkud však bere ODS, ať už reprezentovaná Fialou nebo Udženijou, víru, že ve sněmovně lze s ANO něco konstruktivního dojednat? Jakou záruku budou mít případná poslanecká doporučení menšinové vládě v zahraniční politice, když hlasovací koalicí ANO, SPD a KSČM je možné nakonec vždycky všechno odmítnout. Otázkou tedy je, proč ODS riskuje jednání s ANO o zahraničně-politických směřování České republiky s tím, že i případná dohoda by stejně nemusela projít „hlasovací koalicí“.

Vždyť Babišovy výroky k EU a NATO jsou všeobecně známé, komunisté s naší účastí v NATO také nevidí problém (pokud bude NATO striktně dodržovat zakládací smlouvu), v EU to podle komunistů také vydržíme. SPD je tak v otázce odchodu z EU zcela osamocená. Vypadá to, že si ODS vybrala tu nejjednodušší věc, jak zdůvodnit svou dosavadní aktivitu (či spíše neaktivitu) v poslanecké sněmovně. Bude se snažit vydávat výsledky jednání poslaneckých klubů o zahraničně-politické orientaci Česka za svůj úspěch. Ani o kousek ji to však nepřiblíží ke zvýšení jejího podílu na výkonné moci.

Zdeněk Ondráček, nový šéf komise pro kontrolu GIBS, je totiž produktem politiky nejednání s hnutím ANO. Jednali jiní a ti teď mají své prebendy. ODS probíhajícím „čistkám“ stejně nezabrání, a to ani vymezením nějakých „mantinelů“ pro menšinovou vládu. Jak vyplývá z porovnání aktivit menšinových vlád bez důvěry, nejrazantnější čistky dělali občanští demokraté v éře menšinové vlády Mirka Topolánka po volbách 2006, Babiš se bude muset ještě hodně snažit, aby její rekord překonal.

ODS se tak ubírá stále zřetelněji cestou někdejší Unie svobody, tj. lpěním na symbolech a nulovými výsledky, co se praktické politiky týče. Dnes už se lze jen dohadovat, zda by případná jednání mezi ANO a ODS k něčemu byla. Možná, že bychom byli ušetřeni alespoň toho Ondráčka v čele bezpečnostní komise. A to by zase nebylo až tak málo, nemyslíte?

Perlička na konec? Andrej Babiš napsal, že je proti tomu aby Zdeněk Ondráček vykonával pozici předsedy komise pro kontrolu GIBS, aby se buď omluvil, nebo rezignoval, a že podpoří jeho případné odvolání. Rozumíte tomu? Zdá se mi, že Babiš mistrně využívá neochoty „demokratického bloku“ k jednání s ANO a dokáže i zvolení Ondráčka připsat na vrub „nedisciplinovanosti“ poslanců tohoto bloku. A jen tak mimochodem, podle průzkumů pro ČT jsou ANO a Piráti jedinými poslaneckými subjekty, které oproti volbám posílily, jinak ODS a ČSSD jsou na svých a všichni ostatní ztrácejí. Proč asi?