Vím, že podle mnohých přicházím s křížkem po funuse. Ten, kdo chtěl hodnotit působení ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, už to přece dávno udělal. Máme už konec konců nového ministra, tak co se ještě zabývat tím starým.

Výměna ministra ale není zanedbatelná věc a výměna ministra spravedlnosti zvlášť. Pro Jiřího Pospíšila jde o významný zářez do dosavadního života, a proto soudím, že zhodnocení s odstupem alespoň několika dní může být spravedlivější i věcnější, než hodnocení, které se objeví v novinách či na serverech v řádu hodin.

Co vše se ministrovi Jiřímu Pospíšilovi nepodařilo a co vše nestačil, již s dostatečnou důkladností popsali jiní. V naší zemi ale nebývá zvykem, aby se na podporu odvolaného ministra demonstrovalo, natož aby proti tomuto odvolání demonstrovali lidé širokého politického spektra – pravičáci, levičáci i zelení.

V čem byl ministr Pospíšil jiný? Proč ta popularita?

Ačkoli politici i publicisté nás ujišťují, že v politice a ve společnosti vůbec nejde o boj dobra se zlem, ve skutečnosti o něj jde. Kdyby o něj nešlo, neměl by lidský život žádný smysl. Jsem přesvědčen, že i mnozí z těch, kteří to popírají, mají rádi dobré věci a dobré vlastnosti, jako je šlechetnost, pravdivost, poctivost, věrnost a podobně. Jen je těžké se k tomu v naší zemi přiznat. Jsem dalek toho, abych si myslel, že ministr Pospíšil byl anděl nebo jednoznačný klaďas. Jelikož ale všichni cítíme, že v naší zemi nám nespravedlnost a korupce přerůstají přes hlavu, je jen přirozené, že hodnotíme, zda ministr spravedlnosti je součástí problému nebo součástí řešení. V tomto padlém světě není příliš pravděpodobné, že řešení přijde skrz anděly či jednoznačné klaďasy. Ti, kdo stáli na straně Jiřího Pospíšila, prostě usoudili, že je spíše součástí řešení nežli součástí problému. Přitom si v naprosté většině dobře uvědomovali, že jde o soud relativní, nikoli absolutní.

Jelikož k těmto lidem patřím, budu mluvit v první osobě množného čísla. Tedy: Proč jsme si mysleli, že je spíše součástí řešení než součástí problému?

Protože ministr Pospíšil působil důvěryhodně.

A proč působil důvěryhodně? Například proto, že dokázal uznat chybu a omluvit se za ni. Dále proto, že nesliboval hory doly. Dále proto, že v rozhovorech nemlžil. Dále proto, že se nikdy nesnažil zostudit své oponenty a konec konců i na své odvolání reagoval s pozoruhodnou grácií, bez ublíženeckého fňukání a bez napadání premiéra Nečase, který ho odvolal. Lidé znalí věci – ověřoval jsem si to – hovoří o tom, že na ministerstvu spravedlnosti vládla nebývale přátelská atmosféra, v níž prý bylo příjemné a radostné pracovat.

Domnívám se, že toto vše souvisí s jednou důležitou věcí: Pro Jiřího Pospíšila politika evidentně není vším. V soukromých rozhovorech už několik měsíců mluvil o tom, že se těší, až bude moci vypadnout z bojů, které nyní musí vést, a bude se jako správce věnovat umělecké sbírce Medy Mládkové. Přes rozdílnost názorů i zaměření měl něco společného s Ivetou Radičovou: Jistotu, že se uživí i jinak, a že setrvávání v politickém prostředí je svým způsobem obětí či službou. Proto nezahořkne, pokud z politiky odejde.

Mám dojem, že mnozí z nás toto vše tak nějak vycítili. A i když jsme neznali podrobnosti nebo jim nerozuměli, instinktivně jsme usoudili, že ministr Pospíšil je spíše součástí řešení než součástí problému. Domnívám se, že jsme se nemýlili. V některých situacích věci skutečně jsou takové, jak vypadají na první pohled.

Co se týče ODS, pak se zdá, že páchá jakousi pomalou sebevraždu – v přímém přenosu a na pokračování. Zdůvodnění Pospíšilova odvolání bylo skutečně pozoruhodné – jako kdyby ministr spravedlnosti mohl za to, že je u nás hodně odsouzených, že věznice jsou přeplněné a potřebují více peněz. Ale i kdyby to bylo pravda, obětování populárního ministra v době, kdy se straně, řekněme, příliš nedaří, je opravdu zvláštní. Nebudu tajit, že být předsedou vlády, počkal bych si na nějaký závažnější a srozumitelnější důvod. Nu, ale nejsem, není to má odpovědnost, a přiznám se, že volební ztráty ODS mě nebudou mrzet zdaleka tolik, jako volební zisky levice.

Paradoxně se ale může stát, že díky tomu, jak se situace vyvinula, může Jiří Pospíšil získat pro ODS Plzeňský kraj v nadcházejících komunálních volbách. Věřím, že by byl stejně dobrým hejtmanem, jako byl ministrem.