8.5.2024 | Den vítězství


POLITIKA: ODS ve vlastní pasti

11.2.2010

Občanská demokratická strana se tak zapouzdřila a uzavřela, že ztratila už skoro úplně sebezáchovný odstup sama od sebe, a to je zřejmě hlavní důvod, proč její preference dlouhodobě zaostávají za ČSSD: chybí ji jakákoliv přesvědčivá sebereflexe.

Například podle lednových výsledků agentury STEM, který byl prováděn na vzorku 1300 respondentů, by sociální demokraté dostali ve sněmovně 83 mandátů, ODS 59, komunisté 32, TOP 09 20 a KDU-ČSL jen šest, což by mělo za následek, že by sociální demokraté snadno sestavili koalici. O něco příznivější vývoj preferencí pro ODS zveřejnila rovněž v lednu agentura CVVM. V tomto průzkumu získali sociální demokraté 28 procent hlasů a ODS 25,5 procent, TOP 09 13, komunisté 12, KDU-ČSL 7 a do sněmovny by se dostali i zelení s šesti procenty. Ve srovnání s prosincem si podle tohoto průzkumu ČSSD pohoršila o šest procentních bodů, ODS si polepšila o 1,5 procenta. Podobně vede i podle výsledků agentury Median z tohoto týdne ČSSD nad ODS, a sice o 4,2 procentních bodů.

Na podobných průzkumech není důležitý okamžitý výsledek, ale dlouhodobý trend. Pokud by výsledky CVVM znamenaly obrat trendu, měla by ODS šanci se z propadu dostat. Takový obrat by ovšem vyžadoval důslednější sebekontrolu veškerých stranických výstupů. Zprávy, které o sobě ODS vypouští například do veřejného prostoru v Praze, která je pro tuto stranu klíčová, protože je tradičně hlavní baštou ODS, jsou ale často na hranici sebezničitelnosti.

Dne 5.února to předvedl třeba Mirek Topolánek, když o starostovi Prahy 5 Milanu Jančíkovi, muži s asi nejhorší pověstí v současné politice, prohlásil: "Podle průzkumů, co máme k dispozici, jsi nás připravil o čtyři procenta" a nepřímo vyzval podle Hospodářských novin vedení Prahy, aby se pana Jančíka zbavila. Pavel Bém o něco později v televizi Prima prohlásil: "Že by mělo dojít k nějakým předvolbám, to je absolutní nesmysl. Volební sněm pražské ODS byl před třemi měsíci a volební mandát je dvouletý."

Jenže o panu Jančíkovi je známo, že k posílení svého vlivu v Praze využil černých duší, že týden před volbami v roce 2006 došlo pod jeho vedením na Praze 5 k urychlenému prodeji lukrativního majetku na Barrandově, loni na podzim byla na místě bývalého sovětského tanku postavena načerno socha ukrajinského básníka Tarase Ševčenka, za což musela radnice zaplatit pokutu, v roce 2003 zase bez souhlasu zastupitelstva pan starosta dal do advokátní úschovy čtvrt miliardy korun na nákup pozemků, které mu však nikdy nebyly nabízeny, a společnost Denika real kvůli němu nakoupila polikliniku a dům od Prahy 5 za podhodnocenou cenu atd. A to už nemluvíme o tom, že starosta Jančík najel na strážníka, když neuposlechl jeho výzvy k zastavení v roce 2002, a že na právech v Plzni získal magisterský titul za pouhé čtyři rok.

To jsou kauzy obecně známé a médii velmi dobře zdokumentované. Řekne-li ale předseda ODS veřejně, že mu víc než tyto kauzy a velice nestandardní mafiánské jednání starosty vadí klesající průzkum preferencí, voličům tím sděluje, že takové chování starosty ODS toleruje a kdyby své jednání lépe maskoval, že mu nevadí. Důvodem k jeho odvolání tudíž v očích veřejnosti nejsou jeho praktiky, ale pouze klesající preference. Říci něco takového v době, kdy většina občanů považuje korupci, klientelismus a aroganci politiků za hlavní problem Česka, je pro vrcholného představitele strany sebevražedné. A postaví-li se za pana Jančíka vehementně i primátor Prahy Pavel Bém, který tímto krokem de facto jednání pana starosty Jančíka schvaluje, nelze se výsledkům průzkumů vůbec divit.

Mluví-li se veřejně tak dlouho o politické odpovědnosti a kriminální vině některých politiků, má každý občan právo uvažovat o faktech a diskutovat o jejich posouzení a přitom používat obecně v naší civilizaci platná měřítka a pojmy. A to platí zvláště tehdy, když politici svými výstupy nepřijatelnou realitu tolerují a berou ji nejen jako neodstranitelný fakt, ale jako běžnou realitu. Proti této realitě musí ale občanská společnost umět postavit jinou realitu. Každý musí ve své svobodě vědět, kde stojí a co chce, jinak ji ztratí. Tohle si zvláště v Praze uvědomuje čím dál tím víc lidí a na to může ODS doplatit. Zatím se ODS chová spíš jako strana, které je už všechno jedno a je předem s prohrou smířená. Na nápravu má necelé čtyři měsíce.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6

Autor je novinář a spisovatel