Občanská demokratická strana podlehla vábení koronavirové krize a rozhodla se tvrdě zaútočit na Andreje Babiše. Nepovažuji tuto politiku za hodnou formátu někdejší vládní strany, naopak jako cestu do úplné bezvýznamnosti.

Jsem dlouholetým voličem ODS od vzniku samostatného českého státu. Právě při krizi započaté pomlčkovou válkou v roce 1990 a vedoucí k rozpadu Československa jsem ocenil způsob rozchodu, který za českou stranu vyjednal Václav Klaus a za slovenskou Vladimír Mečiar. I tehdy to byla doba plná emocí a nebylo k tomu vůbec zapotřebí strašidla virové nákazy.

ODS jsem dále volil proto, že přišla s jasným programem přechodu na tržní ekonomiku – chcete-li kapitalismus – a nebála se tuto reformu prosadit. Vzpomeňme, s jakými Sirénami se Česko potýkalo, zejména v otázce takzvané šokové transformace a politiky „spálené země“. To byla politika opoziční sociální demokracie a Miloše Zemana zvláště. A právě od té doby mám k Zemanovi zásadní politické výhrady. Přesto si se zájmem poslechnu jeho projev k současné virové krizi a nebudu tu o něm prohlašovat, že je mstivý člověk, kterého „ze zásady“ nemusím. Jsem už totiž dost starý na tato „zásadová gesta“.

Ještě jednou dosáhla ODS na výborný volební výsledek, a to pod vedením Mirka Topolánka v souboji s Jiřím Paroubkem. Ve vyhrocené atmosféře voleb roku 2006 šlo o to, zda již tehdy přijdou formou tolerance k moci komunisté (viz ochota Miroslava Kalouska uzavřít dohodu s Jiřím Paroubkem za tiché podpory KSČM). Kalouska pak sice Topolánek vzal do vlády, ale můj názor na tohoto politika je od té doby rovněž konstantní. Nesouhlasil jsem s jeho politikou roku 2006 a nesouhlasím s jeho politikou ani dnes. To mi ovšem nebrání ocenit jeho schopnosti pronést spatra výborný projev ve sněmovně. Opět, jsem dost starý na to, abych to dokázal ocenit.

Z kongresů ODS jsem znal i osobně dalšího předsedu vlády za občanskou demokracii, a to Petra Nečase. Považoval jsem ho za výborného člověka. Po zásahu policie na Úřadu vlády v červnu 2013 jsem byl konfrontován s „tvrdou realitou“. Ukázalo se, že premiér měl v osobním životě zásadní problém, který mu přerostl přes hlavu, a neměl navíc odvahu tomuto čelit jako předseda vlády a rezignoval. To byl vlastně zlomový okamžik na dráze Občanské demokratické strany. Zeman využil Nečasovy rezignaci, rozehrál velkou hru s premiérem Jiřím Rusnokem a ta skončila předčasnými volbami na podzim roku 2013. ODS propadla a ztratila vliv. Na jejím pádu tehdy vydělalo hnutí ANO 2011 Andreje Babiše.

Do čela ODS byl zvolen někdejší ministr školství Nečasova kabinetu Petr Fiala a začala klopotná cesta vrátit stranu do lepší kondice. Volby roku 2017 sice prohrála, ale stala se nejsilnější stranou mezi malými stranami. Svou politiku zcela podřídila boji s Andrejem Babišem, a v této politice nahradila bývalé vedení sociální demokracie v čele s Bohuslavem Sobotkou. ČSSD si naopak zvolila jiné vedení a vytvořila menšinovou vládu s hnutím ANO za podpory KSČM.

ODS vyhodnotila současnou situaci jako možnost zaútočit na vládu a na Andreje Babiše prostřednictvím Senátu PČR. Je smutným faktem, že k tomu došlo za předsednictví Miloše Vystrčila. Osobně jsem absolutně přesvědčen o tom, že bývalý předseda senátu, zesnulý Jaroslav Kubera, by se k podobnému kroku nikdy nesnížil. Není rozhodující, že ještě většího útoku na českou vládu a Babiše došlo ze strany senátorů KDU-ČSL či STAN. Usnesení, které Senát PČR přijal v záležitosti virové nákazy, a sice že byla „podryta důvěra občanů ve stát“, považuji za politiku „spálené země“ prosazovanou Zemanem v polovině devadesátých let. Rovněž vyhrožování ustavením „vyšetřovací komise“ ke krokům vlády považuji za bezprecedentní zneužití koronavirové krize pro politické účely.

Občanská demokratická strana se tím ocitla nikoli na jakési „křižovatce“, ale na scestí. Postrádám v její politice státotvornost a odpovědnost, tj. vlastnosti, kterými se kdysi tato strana zaštiťovala. Podobně hodnotím i „výkřiky“ na sociálních sítích od Mirka Topolánka vůči Babišovi, například poté, co bylo oznámeno setkání Babiše s americkým prezidentem. Pokud bude Fialovo vedení pokračovat v této skandální „virové politice“, opustí ODS další voliči a zůstane jí pouze voličské jádro zarytých odpůrců Andreje Babiše. Konstatuji, že současná politika ODS není tou, pro niž jsem tuto stranu doposud vždycky volil.

Nebudu končit teatrálně tím, že je pro mne osobně nyní občanská demokracie nevolitelná a nehodlám k jejímu nevolení jakkoliv vyzývat. Konstatuji pouze, že v Česku není v současnosti pravicová státotvorná strana, která by nezneužila virové krize k politickým cílům. Naprosto stejně totiž vystupuje i vedení TOP 09. Uvidíme, co na to řeknou voliči letos na podzim v krajských a senátních volbách. Obávám se ale, že k žádnému „průlomu“ v nynějším rozložení politických sil nedojde a pravice tak nijak výrazně nezaboduje.

Dodatek
Prezident Miloš Zeman vyzval opozici, aby podpořila opatření vlády. Prohlásil doslova: „Pokud toho nebude schopna, měla by mlčet.“ Naprostý souhlas, pane prezidente.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz