Nevstoupíš dvakrát do téže kuchyně. Václav Klaus a jeho syn se s ODS programově rozešli

Jeden z nejcitovanějších výroků T. G. Masaryka zní, že státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily. Platí to ale i pro politické strany? A je „Klausovic kuchyně“ vskutku kolébkou občanskodemokratických idejí, nebo centrem veskrze feudálního klanu, jenž vyžaduje především osobní loajalitu bez ohledu na aktuální teoretickou výbavu? O tom se Občanská demokratická strana, jež o víkendu vyloučila Václava Klause mladšího ze svých řad, brzy přesvědčí.

„Klausovic kuchyně“ z ODS určitě jen tak nezmizí, poněvadž tam nadále zůstává plno lidí, pro něž je Václav Klaus starší uctívaným otcem zakladatelem a kteří chovají větší či menší sympatie pro jeho současné postoje, a tedy i pro názory jeho syna. V parlamentních volbách 2017 skončil syn druhý, za Andrejem Babišem a před Karlem Schwarzenbergem, co do počtu preferenčních hlasů, čili nelze popřít, že pro voliče znamenal tahák. Ale zatímco Andrej Babiš sází na model „catch-all party“ i pomocí neideologického manažerismu, ODS zakouší obtíže rozmnožování elektorátu metodou slučování vyhraněných, ba zčásti protikladných segmentů pod jednu střechu. Takto budovaný dům se logicky dříve či později musí otřást v základech.

Rodina nikoliv prozápadní

„Klausovic kuchyně“ se s Petrem Fialou pře o to, kdo lépe reprezentuje původní hodnoty ODS. Dle Fialy k nim patří též jasně prozápadní orientace. Což pro otce zakladatele sice platilo v 90. letech, avšak nejpozději po prezidentské volbě 2003, kdy se dostal na Hrad i díky podpoře komunistů, u něj v tomto ohledu nastává podstatná změna: růst veřejně projevovaných sympatií k Ruské federaci, provázený občasnou kritikou americké zahraniční politiky.

Po odchodu z prezidentské funkce se směrem k Rusku posunul ještě otevřeněji, a pokud jde o (západo)evropské politické proudy, nyní inklinuje k Alternativě pro Německo, jíž jezdí pomáhat na předvolební mítinky. Koketování syna s Okamurovou SPD plně zapadá do této trajektorie. Ne, Klausovic rodina dnes rozhodně není prozápadní, a těžko tak může působit ve straně, jež se hodlá jako prozápadní profilovat. Ale i u Klausových kritiků z ODS se prozápadnost tluče s euroskepticismem, který do řad občanských demokratů zasel právě již „starý“ Klaus, jenž se mezitím i se synem posunul fakticky k prosazování czexitu. Volný trh, asi úplně nejhlavnější ideový pilíř strany, je totiž, nehledě na vznik jednotného evropského trhu, v Evropské unii údajně škrcen a dušen spoustou nesmyslných regulací. Co ale naši euroskeptici či eurorealisté nabízejí jako alternativu? Dílčí volné trhy na území suverénních národních států, které prý pomocí vzájemných dohod odstraní všechny zbytečné bariéry? Jde spíše o pohádkovou představu, neboť v praxi v takovém případě nejspíše propukne celní válka.

Boj proti „nesmyslným regulacím“ se navíc, určitě v podání Klause juniora, nyní zaměřuje spíše na hodnotová témata, nikoliv na ekonomiku. V 90. letech ODS v hodnotových otázkách nevyžadovala stranickou disciplínu, vymezovala se výhradně na ekonomicky definované pravolevé ose, s cílem zamezit střetu mezi konzervativním a liberálním křídlem. V tom se však politika – všude ve světě – změnila snad nejvíce. Spor o míru státních zásahů do ekonomiky odsunuly do pozadí kulturní války o sňatky osob stejného pohlaví, inkluzi nebo právo nošení hidžábu. A jejich intenzitu posílila migrační krize. Ostatně, i kvůli tomu již pojem „Západ“ nepředstavuje něco určitého, ale v kulturním smyslu spíše bitevní pole. A i proto ODS praská ve švech.

Klaus v srdcích a myslích

V politické výloze občanských demokratů 90. let se vyjímal též efektivní stát a – coby personifikace trhu – i úspěšný podnikatel jakožto základ prosperující společnosti. Není divu, že významnou část příznivců ODS přetáhl Andrej Babiš a jeho ANO. A na „Babišovy hříchy“, jako je údajná spolupráce s StB či nejasný původ majetku, mohli a mohou Klausem vychovaní voliči směle aplikovat mistrovo „transformační podobenství“ o malém zpětném zrcátku automobilu, jímž sice hledíme zpět, avšak nesmí zakrývat velké přední sklo.

ODS se tak potácí v poměrně úzkém a zaplněném (například TOP 09) prostoru mezi ANO a SPD, přičemž k SPD možná záhy přibude i „skutečně pravicová strana“, kterou dá Klausovic klan dohromady. Mnohem horším nepřítelem ale může být Klaus v srdcích a myslích. Ve Fialově ODS je totiž stále rozšířeno nostalgické přesvědčení, že existoval jakýsi dobrý mladší Klaus starší, dodnes inspirativní Klaus „devadesátek“, Klaus sice problematické, leč úspěšné polistopadové transformace. I kdyby ano, svět se od té doby dost změnil. A Petr Fiala není politikem estrádního typu. ODS tudíž hrozí, že se stane přinejlepším něčím na způsob jiného fenoménu 90. let – konzervativní Občanské demokratické aliance, jež se ale nedokázala přehoupnout přes deset procent.

Autor je politolog

LN, 19.3.2019