Zeman balí racionální nápady do hávu arogance

Už by z toho mohla být společenská hra. Kdo vyjmenuje více takových vystoupení prezidenta Zemana, jako bylo to úterní ve Štrasburku? Miloš Zeman tam pronesl něco, co zní provokativně, ale opírá se o realitu, před níž většina Evropy zavírá oči. A sice názor, že je třeba vytvořit modus vivendi s Ruskem. Že anexe Krymu je hotová věc, se kterou nikdo a nic nehne (a už vůbec ne protiruské sankce). Ale pak to rozvíjí způsobem, který na Ukrajince musí působit arogantně a připomínat jim klišé „o nás bez nás“. Tedy klišé, na které by měli být právě čeští politici citliví.

Myšlenka upravit způsob soužití Západu s Ruskem je racionální a není Zemanova. Už v srpnu ji nadnesl lídr německých liberálů Christian Lindner: „Abych vyslovil jisté tabu. Obávám se, že Krym se bude muset považovat za trvalé provizorium.“ My jsme k tomu napsali, že Krym není ojedinělý. Že existují i jiná trvalá provizoria okupací, třeba Kašmír, Západní břeh Jordánu, Západní Sahara, Severní Kypr, jež nebrání vztahům s Indií, Pákistánem, Izraelem, Marokem či Tureckem. „Můžete se sázet,“ uzavřeli jsme glosu, „kdy to první evropský lídr řekne nahlas.“ Teď už to víme, tím prvním je Miloš Zeman.

Ale to je jen jedna, řekněme racionální stránka věci. Neméně důležité bývá něco jiného. A sice způsob, jak se ta racionální úvaha sděluje, komu a v jakém prostředí. Pokud Miloše Zemana napadne, že Rusko by mohlo Ukrajině zaplatit za anexi Krymu penězi či energií, je to jeho nápad. Ale pokud to bez přípravy a bez konzultace s Ukrajinci řekne širokému publiku z celé Evropy, nemůže nepůsobit arogantně. Na Ukrajince asi tak jako na nás v roce 1938 Chamberlain, když říkal, že kvůli „té zemi“ Británie do války nepůjde.

I nyní se stává, že ve společenské paměti uvízne spíš arogance tónu než racionalita sdělení. Před patnácti lety odmítal francouzský prezident Chirac plán invaze do Iráku a postkomunistickým zemím řekl, že propásly příležitost mlčet. Ale v paměti neuvízla racionalita jeho odporu k válce, nýbrž arogantní hláška „propásli jste příležitost mlčet“. Takto může teď působit prezident Zeman na Ukrajince.

Občas se připomíná bonmot, že Čech je buď lokaj, či hulvát. Miloš Zeman, ač mívá v racionálním jádru pravdu, ho rád naplňuje. Vůči Číně se chová jako podlézavý lokaj. A vůči slabším, nyní vůči Ukrajině, se chová jako hulvát, který sám rozhoduje i o tom, jak naložit s Krymem.

LN, 12.10.2017