Uvedu nejprve jeden konkrétní příklad. Bývalý předseda Strany zelených Matěj Stropnický, který kandiduje z druhého místa za sociální demokracii v Praze, prohlásil, že označení premiéra Andreje Babiše (ANO) za muže, který ohrožuje demokracii u nás, je pouhé PR. Babiš je podle něj obyčejný byznysmen.

Připomeňme si nejprve, co pan Stropnický říkal před minulými volbami v roce 2017, viz třeba pro E15: Babiš je podvod a produkt PR. Pro Novinky.cz v témže roce zase svému otci, tehdy ministru obrany, vyčítal, že loajalita k Babišovi je hodně za hranou. A v roce 2019 v pořadu Štrunc! prohlásil: To, co si veřejnost slibuje od Babiše jako změnu, je ve skutečnosti podvod.

Zaměřím-li se ale jen na jeho současné protichůdné konjunkturální hodnocení, že Babiš je obyčejný byznysmen, a věřili bychom mu, tak i v tom je problém. Skutečný politik, a tím pan Babiše jako premiér je, musí svými výkony přesahovat osobní úkoly a nesmí nikdy v nich být uzavřen. Nemůže být jen byznysmenem.

Jen tímto přesahem může politiky i občany doma a v ostatních zemích naší civilizace zaujmout a být pro ně zajímavý. Pakliže jde politikovi pouze o jeho vlastní projekty a na výkon své funkce se dívá jen pod svým osobním zorným úhlem a čiší z něj úpěnlivé sebesoustředění, kterým se zrovna tetelí, jde o horečnou monománii, která ohrožuje celý stát.

Hesla, která vypouští, jako například „my nepotřebujeme program, my chceme pomoci všem“, jsou pak typickým produktem jeho PR, pomocí kterého si hodlá budovat svůj obraz ve společnosti. Šíří kolem sebe pohádkové závoje snů a iluzí, kterými chce zakrýt své skutečné úmysly.

Ale protože dnes je důležitější než obsah rychlost a množství odkazů a citací šířených po internetu, kterých si pak musí všimnout i řádná média, lidé se v tom těžko orientují. A politici to využívají. Problém je však v tom, že království lží není tam, kde se lže, nýbrž kde se lež přijímá, kde se stává sociální realitou.

A to už je zase věc nás občanů, protože my tuto situaci velice často nepřijímáme sklíčeně, ale naopak naříkáme okázale, tváříme se jako znalci života, který je plný zrádných politiků, ale bohužel, ta okázalost je známkou naší lenosti podílet se na změně. Prozrazuje na nás vnitřní nesvobodu a nedůvěru.

Na protest si hrajeme: hartusíme doma, na pracovišti a v hostincích, ale ve volbách nakonec dáme hlasy těm, kteří se tváří, že za nás všechno vyřeší a že my můžeme zůstat v klídku.

A Matěj Stropnický to ví, proto se k Babišovi a Hamáčkovi, pokud by se stal zázrak a ČSSD byla ve sněmovně, raději přidá, než aby si vzpomněl na to, co si o něm myslel dřív. Je taky byznysmen a zajímá se hlavně o vlastní prospěch. Andrej Babiš je proto typickým příkladem takzvané negativní inspirace v politice.