Zdálo se vám, že téma důchodové reformy už jaksi vyšumělo? Že zrušením sotva zavedeného druhého důchodového pilíře se důchody tak nějak uklidily pod koberec?

Ale kdeže. Téma důchodové reformy se znovu vrací a taky se neustále vracet bude. Právě tento týden vláda jednala o zastropování věku odchodu do důchodu. Ve hře zůstávají dva návrhy, a to že by lidé odcházeli do důchodu v 65 nebo v 67 letech. Každých pět let by se přitom věk revidoval podle aktuálních demografických dat. To prý vládě navrhla důchodová komise.

Takže asi takhle: To všechno je jen čiré zoufalství a lhaní lidem. Věk 65 let nebyl totiž stanoven tak, že bychom se podívali, kolik asi bude důchodců a kolik bude aktivních lidí, jaké budou důchody a jaké budou odvody do systému, a z toho by nám vyšlo, že v systému bude tolik peněz, aby mohli lidé odcházet do důchodu už v 65 letech. Návrh Ministerstva práce věk 65 let „vypočítává“ jinak. Vychází z toho, jaké bude průměrné dožití vzhledem k prodlužování života a z toho že by „měl“ člověk trávit v důchodu čtvrtinu života. Tak se „dopočítalo“ k odchodu do důchodu v 65 letech. Nedopočítalo se nic. To číslo „se řeklo“, protože hláška o čtvrtině života „dobře zněla“.

Je to sice líbivé a politicky průchozí, je to však taky lživé a ekonomicky nesmyslné. V systému nebude dost peněz na to, aby lidé mohli do důchodu odcházet tak brzo. Politici všechny lidi ohledně důchodů jen znejistí a nikdo jim už nikdy s důchody neuvěří. Nejen, že stávající vláda zrušila druhý pilíř, aniž by navrhla cokoli jiného, nyní nás navrch připravuje na permanentní změnu: Každých pět let se vše přepočítá a pravidelně posune.

Britové na to jdou jinak. Rozhodli se lidem nelhat. Tamní vláda minulý měsíc oznámila revizi penzijního systému, protože ten stávající je ekonomicky neudržitelný, a přiznala, že lidé budou odcházet do důchodu v 75 letech. To nás sice čeká také, ale místní populisté nemají odvahu to říct nahlas. V Británii přitom už dnes odcházejí muži v 65 letech a ženy v 60. My jsme jen pár let pozadu. A přitom i v Británii se ozývají hlasy, že vláda je ještě moc optimistická. Pojišťovací společnost Royal London nedávno zveřejnila výzkum naznačující, že dnešní pracující budou jednou muset odejít do důchodu až v 81 (!), aby mohli mít ve stáří stejně vysokou životní úroveň, jakou kdysi měli v důchodu jejich rodiče.

Tím se dostáváme k dalšímu bodu. Politici nejen že nemají odvahu říct, že do důchodu se bude odcházet mnohem později než dnes, ale také že důchody budou nižší. V pozadí totiž stojí, že společnost jako celek nepodporuje mateřství a děti. Místo toho, aby život rodinám zjednodušila, celý životní styl dnes nahrává singles. Tento týden zveřejněná studie ČSÚ ukazuje, že v ČR loni přibylo o 52 tisíc více lidí nad 65 let. Průměrný věk populace vyskočil o 0,2 roku na 41,9. Na jednu ženu připadá 1,57 dítěte. To je málo. Populace až dosud rostla jen díky imigraci (díky prosté porodnosti by se zmenšovala), imigraci však nadpoloviční část společnosti nechce. Překvapivě důchodový systém dnes dokonce ani neodráží počet dětí matky. Všechny ženy budou odcházet do důchodu ve stejném věku, ačkoli na ženy bez dětí budou v systému chybět plátci. Myslím, že časem to rozdá nové karty a v průběhu let důchody lidí bez dětí dramaticky klesnou.

Trend poklesu důchodů ostatně v Evropě už začal. Je to velmi politicky nepopulární, ale kupříkladu MMF stále tlačí na Řecko, aby ještě více snížilo důchody. Dluh ČR přitom v posledních 15 letech velmi rychle roste a pokud tento trend lineárně protáhneme, za 15 let bude mít ČR podobné problémy jako Řekové. Důchodová reforma je tak zatím nekonečný příběh, ze kterého stále a znovu vychází, že nesmíme věřit politikům a státu. Na důchody se musíme zabezpečit sami. Za rozumnou formu spoření na důchod považuji včasnou kumulaci majetku, který je možno v důchodu rozprodávat a z výtěžku financovat život...