To je nějakej komouš, ne? I takové reakce byly slyšet z úst prostého lidu poté, co byl ministr pro evropské záležitosti Štefan Füle nejdříve předsedy obou velkých stran Mirkem Topolánkem a Jiřím Paroubkem a následně pak i „jejich“ vládou vybrán za eurokomisaře. Mnoha lidem možná vadí, že po 20 letech budování demokracie Česká republika nedokázala vyslat na tak důležitý post do Bruselu nikoho jiného než bývalého komunistu a absolventa Státního institutu mezinárodních vztahů v Moskvě. Vzhledem k reálnému stavu české politiky ale jiný výsledek ani očekávat nešlo.

Prezident Václav Klaus tvrdí, že na Füleho nemá žádný názor, čemuž lze těžko uvěřit, ale prý vítá, že se politické strany nakonec dohodly. Václavu Havlovi osoba Füleho nevadí, což koneckonců nikoho nepřekvapí. Exprezidentovi nevadil ani člen komunistické vlády před listopadem 1989 Marián Čalfa. Předseda Evropské komise José Manuel Barroso, jenž si přál někoho ze čtveřice „Vladimír Špidla, Alexandr Vondra, Jan Fischer, jakákoli nestranická žena“, může být také spokojen. S politikem Füleho kalibru získá nekonfliktního a poslušného komisaře.

Krutá porážka ODS

Parlamentní strany původně navrhovaly své vlastní kandidáty, Fischer ale trval na tom, aby se dohodly na jednom jméně. Füle nahradí v Evropské komisi Vladimíra Špidlu. Premiér po jednání vlády minulé úterý uvedl, že jméno Füle je výsledkem politické shody ODS a ČSSD. Paroubek tvrdí, že Füle je „second best“, a tváří se, jako by pro něj byl jedničkou Vladimír Špidla. „Není to pro žádnou velkou stranu vítězství 10 : 0,“ prohlásil expremiér Topolánek. Jenže Füle v Bruselu znamená pro ODS krutou porážku a možná teď Topolánkovi konečně došlo, že udělal hrubou chybu, když smočil svoji stranu s Fischerovou vládou. Topolánek se bál, že když to neudělá, bude v zemi vládnout Klaus. Byla to špatná taktika, jelikož za nitky stále tahá vysmátý prezident.

Tomu, že nekomunistického sociálního demokrata Špidlu vystřídá bývalý komunista Füle, předcházela divoká jednání mezi parlamentními stranami. Füleho do Bruselu protlačil jeho dlouholetý přítel Jaroslav Tvrdík, jenž vedl o eurokomisařovi za ČSSD jednání. Füle se ostatně i do Fischerovy vlády dostal díky Tvrdíkovi, který ho má, jak se říká, „na baterky“. Jinak by ministra pro evropské záležitosti dělal Marek Mora. Málokdo ví, že s Bruselem Klausovu výjimku vyjednával Mora, Füleho k tomu nepustili.

Vítězové a komici

Pro Paroubka osobně – nikoli pro ČSSD – je Füle lepší volba než Špidla. Toho totiž šéf sociálních demokratů na baterky nemá. Kdyby ČSSD příští rok vyhrála parlamentní volby a strana by chtěla nějakého nepohodlného giganta ze svých řad odklidit do Bruselu, Paroubek Füleho lehce přesvědčí, aby se postu eurokomisaře vzdal. Za tuto službu pak od ČSSD může opět dostat místo ve vládě. Spekuluje se o tom, že v případě volební prohry ČSSD by do Evropské komise zamířil sám Paroubek.

Tragikomickou roli při vyjednávání o eurokomisaři sehrála Strana zelených, jež si přála být takzvaným kingmakerem. Zelení do poslední chvíle trvali na Janu Švejnarovi, který měl od začátku asi takové šance na vítězství jako trojský kůň na Velké pardubické, avšak když se Ondřej Liška rozhodl podpořit Špidlu, byla už dohoda mezi ODS a ČSSD upečena. „Pidistrana zelených hrála s příliš vysokými kartami a chtěla diktovat, kdo má být evropským komisařem. Tím donutila předsedu ODS přistoupit na tento kompromis,“ prohlásil trefně senátor ODS Vondra.

Fischerovy alternativy

V průběhu hledání eurokomisaře se jako „reálné alternativy“ objevili i kandidáti jako bývalý ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý či guvernér ČNB Zdeněk Tůma. V jejich případech ale spíše šlo o provokativní nástroj, aby byl na ODS a ČSSD vyvíjen tlak k dohodě.

Vynořila se i varianta, že by do Bruselu jel Jan Fischer. Mělo by to politickou logiku. Premiér zřejmě tuší, že nejde dovládnout a zároveň nenaštvat ani ODS, ani ČSSD. Přitom není jasné, která strana vyhraje. Fischer také nemá jasno v tom, co bude dělat, až složí funkci premiéra, protože do čela Českého statistického úřadu se asi nevrátí. Takže proč nevyužít šanci trávit pět let v Bruselu? Za ty peníze? Krása! A nakonec by to vyhovovalo i Topolánkovi a Paroubkovi, protože se jim nelíbí příliš velká Fischerova popularita. Navíc by příchod nového premiéra umožnil i změny ve vládě.

Proč se Fischer nestal eurokomisařem? Protože to odmítl. Je pravda, že letos v červenci si při rozhovorech s Topolánkem a Paroubkem o tuto funkci přímo řekl, ale ti dva jeho eminentní zájem neakceptovali, protože otázku eurokomisaře chtěli nechat otevřenou podle toho, jak dopadnou volby. Jenže ty se na podzim nekonaly, a tak Fischerovi post komisaře tentokrát nabídli Topolánek s Paroubkem.

Fischera v Bruselu si nepřál ani Klaus - i proto, že s ním o premiérově kandidatuře dopředu nikdo nemluvil. „Tato vláda je úspěšná, má mimořádnou podporu lidí a já jako prezident jsem na rozpacích, proč ji máme zrovna teď v tuto chvíli rozbít,“ řekl Klaus. S nominací prý rovněž nesouhlasila Fischerova manželka a jeho nejbližší spolupracovníci ve vládě, kteří by rádi zůstali ve vlivných funkcích do léta 2010. Spekuluje se i tom, že Fischerovi nové angažmá vymlouval také tandem Miroslav Kalousek a Karel Schwarzenberg z TOP 09. Tato strana by prý ráda zlomila extrémně populárního Fischera, aby souhlasil s tím, že ho na jaře příštího roku nová politická formace, která nedávno v preferencích už dotáhla komunisty (TOP 09 chce v Parlamentu vidět 12,2 procenta voličů), mohla stavět jako kandidáta na premiéra.

Pružný eurokomisař

Kdyby se Fischer stal eurokomisařem, premiérem mohl být buď šéf Akademie věd Václav Pačes, nebo ministr vnitra Martin Pecina. V tomto případě ale post ministra vnitra chtěla obsadit ODS, s čímž ale ČSSD nesouhlasila, což nakonec vedlo k nedohodě ohledně Fischerovy kandidatury na eurokomisaře.

Na poslední chvíli se pak jednalo o absurdním řešení, zda pětiletý mandát eurokomisaře nerozdělit tak, že Špidla bude dál eurokomisařem 2,5 roku a pak ho na stejné období vystřídá Alexandr Vondra. I tato varianta ale byla neprůchodná.

Jaké portfolio v Evropské komisi Füle získá? Nic silného, protože sám je slabý. Zřejmě mu připadne nějaká nepopulární či bezvýznamná oblast. V podstatě dostane to, co nikdo nebude chtít. Budoucí český eurokomisař umí jazyky, jako kariérní diplomat sloužil vlasti možná více než jeho kolega Jan Kohout a má přiměřené zkušenosti i inteligenci k tomu, aby zvládl cokoliv. Ale až za pět let prestižní britský týdeník The Economist opět vyhodnotí výkony všech eurokomisařů, ať se nikdo z České republiky nediví, když u jména Füle bude jen krátká poznámka: Nezanechal žádnou stopu.

Týdeník EURO 46/2009