Posledních několik týdnů opět přineslo několik událostí, které se týkají zejména zahraniční politiky. Český prezident byl přítomen jednání panelu OSN o změnách klimatu. Využil tuto možnost, aby poukázal na některé jednostranné závěry panelu IPCC pod hlavičkou OSN. Právě onoho panelu, který spolu s Al Gorem obdržel Nobelovu cenu za mír pro letošní rok. Vystoupení Klause na půdě OSN k otázkám klimatu bylo důvodem k tomu, aby se opoziční ČSSD vůči Klausovi ústy Paroubka důrazně postavila s tím, že Klausovy názory poškodí zájmy Česka. Přidal se i Martin Bursík, který otázku spojil s hlasováním o členství Česka v Radě bezpečnosti. Klausův projev se nakonec ukázal velmi umírněný a stěží mohl hrát na půdě OSN nějakou roli. Nicméně s blížícím se hlasováním o členství v RB se opět ozvala některá média s tím, že Klaus poškodil postavení Česka zejména u „mořských“ států Pacifiku, které se obávají rostoucí hladiny světových oceánů.

Náš souboj o místo v RB s Chorvatskem pak podle některých „překvapivě“ vyzněl v náš neprospěch. Bursík, který byl spolu s Topolánkem těsně před hlasováním na krátké návštěvě OSN, se potom v televizi pozastavoval nad tím, že proti Česku hlasují i země, které od nás dostávají rozvojovou pomoc, a prozradil, že si naše členství v RB nepřála zejména Čína. Tím vlastně otevřel ty pravé důvody našeho neúspěchu. Škodolibí komentátoři samozřejmě naši porážku s Chorvatskem rádi hodí na krk Klausovi. Bursík však jasně naznačil, že se o složení RB rozhoduje zejména u pětice stálých členů RB a pokud si některá z těchto zemí nepřeje členství nějaké země v RB, dokáže to i prosadit.

Ministr zahraničí Schwarzenberg na půdě poslanecké sněmovny převzal svůj díl odpovědnosti za náš neúspěch. Paroubek i Rath přesto svá vystoupení ve sněmovně využili opět k napadání českého premiéra a obviňování vlády z „absence zahraniční politiky“. Paroubek se navíc pochlubil tím, že on za 13 měsíců své vlády navštívil 30 zemí jako důkaz své zahraničně politické aktivity. Takováto vystoupení jsou však zaměřena na domácí scénu. Nijak nesouvisí s tématem a mají za cíl především zabodovat u levicových voličů.

Poslanci ČSSD jsou navíc velmi aktivní i jinak. Na jejich pozvání se v českém parlamentu uskutečnila návštěva parlamentní delegace Íránu. Podle očekávání přinesla návštěva jenom potvrzení toho, že současný kurs íránské zahraniční politiky je radikálně protiamerický. Delegaci přijal i český ministr zahraničí Schwarzenberg s odůvodněním, že naše země nemá s Íránem diplomatické vztahy a že by bylo dobré tyto vztahy navázat zejména s ohledem na naše předsednictví EU v první polovině roku 2009.

I co se týče EU má Česko co dohánět. Naše země je zatím na posledním místě z hlediska schválených operačních programů placených z peněz EU. Vyšší zahraničně politická aktivita je proto zejména v této oblasti velmi žádoucí, neboť jde o velkou sumu peněz. Čím dříve bude možné čerpání prostředků EU, tím větší je naděje, že se do konce roku 2013 či 15 podaří skutečně unijní peníze efektivně vyčerpat. To všechno jasně ukazuje, že hrát si na domácím písečku už v dnešním světě nestačí. Proto Česko potřebuje kvalitní reprezentanty se znalostmi nejen řečí, ale i tématu a prostředí k tomu, aby bylo v zahraničně politických otázkách úspěšnější.