Analýza příčin volební porážky, kterou vedení ODS zadalo dvěma politologům, je sotva průměrným dílkem. Pokud její autoři tvrdí, že Češi jsou založením levičáci, je to navíc ohromná lež. Podle „odborníků“ má ODS údajně tvrdé jádro 15 až 20 procent, zatímco ČSSD 20 až 25 procent. Vyvozovat z tohoto výsledku, že jsou Češi nakloněni levici, protože navíc většina (40%) preferuje jistoty, zatímco pouze 30% lidí klade na první místo ve svém hodnotovém žebříčku sebeuplatnění a spoléhání se na své schopnosti, je rovněž zavádějící argumentace.

Je nad slunce jasné, že základní příčinou porážky ODS byla a stále ještě je její naprostá rozhádanost. K tomu ještě voliči ODS, kteří nešli k podzimním volbám, přidávali chování Mirka Topolánka. Pokud bychom měli věřit „odborníkům“, podle nichž podzimní volby z pohledu ODS „nešly neprohrát“, působí toto sdělení tak, jak již mnozí komentátoři upozorňují. Zdá se, že zpracovaná analýza volební porážky ODS má spíše sloužit jako obhajoba stávajícího vedení ODS. Pokud bychom totiž přijali tezi autorů analýzy, že volby „nebylo možné vyhrát“ ani lepší volební strategií a taktikou, dostáváme se zákonitě na pole defétismu a fatalismu.

Pánům politologům bychom měli zřejmě poděkovat tím, že jim za jejich dílko dáme velmi nízkou odměnu. Za víc totiž tato objektivisticky pojatá analýza nestojí. Rád bych analyzátorům připomněl jev, který máme jistě všichni ve velmi dobré paměti. Špidlova vláda i ČSSD si v preferencích po svém nástupu nemohly stěžovat na nedostatek popularity. Poté, co Miloš Zeman začal ČSSD ostřelovat po „prezidentské zradě“ a ČSSD byla hluboce rozhádaná, klesly její preference až někam k 10%. ČSSD propadla v evropských i krajských volbách roku 2004. Teprve poté, co se vesla v ČSSD ujal Jiří Paroubek, se ČSSD zkonsolidovala a parlamentní volby 2006 prohrála pouze o 4%.

Tvrzení, že pravicová politika nemá v Česku stabilní většinu, a vítězství pravice jsou tudíž spíše náhodná, je dalším obludným mýtem analýzy. Jako bychom úplně zapomněli, že politiku dělají jen a jen lidé a že voliči jsou opět jenom a jenom lidé. Pokud ODS zcela zásadně nezmění svou politiku, neodvolá z vlády nepopulární a zároveň slabé ministry, nemůže očekávat, že se k ní voliči vrátí. I pravicová, neřku-li reformní politika může slavit úspěch, pokud ji realizují důvěryhodní lidé s přirozenou autoritou.

Bude-li ale ODS bazírovat na neobjevné, velmi ledabylé analýze své volební porážky a preferovat pokračování dosavadní neúspěšné politiky, čekají ji bohužel jen další porážky, nikoli z důvodu jakési „zákonitosti levicového myšlení českého národa“, ale z důvodu mizerného výkonu svých představitelů.