27.1.2023 | Svátek má Ingrid


POLITIKA: Nemůže-li prezident vykonávat svůj úřad…

30.5.2013

Miloš Zeman: "Politik může být milován, politik může být nenáviděn, ale politik se nesmí nikdy stát směšný." (Jak jsem se mýlil v politice, str. 224, Ottovo nakladatelství, Praha, 2005)

Výše uvedený citát byl Milošem Zemanem použit na adresu Stanislava Grosse v souvislosti s jeho komicky proslulým bilbordem: "Jsem sociální demokrat a myslím to upřímně." Nyní české hospody burácejí virózou a smíchem znovu.

Tak se stalo, pane prezidente, že bonmoty se citují tak dlouho, až se ucho utrhne a bonmotář se stane sám bonmotem. Kdysi populární bavič v Semaforu, štíhlý, vtipný komentátor, byl ale již tehdy zamilovaný především do sebe a svých bonmotů, pro které by zabil i svoji babičku, jak se o něm vyjádřil Karel Kryl. Ve své sebezamilovanosti, touze po moci, ale i při slušném obecném vzdělání daném jeho sečtělostí byl jakousi plebejskou variantou Václava Klause. Ovšem žádný tenis nebo golf, stačilo mu obdivovat sám sebe. Jeho vzdělání má ovšem mezery – nejen odborné, ale i obecné. Ekonomii povýšil na prognostiku, i když prognózy, jak tomu u předvídání budoucnosti bývá, nevycházely. I jeho omyly v historii a politice ukazovaly, že jeho samolibost je mnohem větší než jeho znalosti.

Snad nejvíce jsem se nasmál, když Zeman v projevu v poslanecké sněmovně v narážce na dřívějšího francouzsko-německého studentského vůdce a dnešního poslance Evropského parlamentu Daniela Cohn-Bendita, citoval v originálu Goethův výrok: "Junge Revolutionäre, alte Hofraten." Protože však plurál od slova der Rat (rada jako titul, ale i rada jako poučení) zní "Hofräte", neřekl "Mladí revolucionáři, staří dvorní radové", jak chtěl, ale …staré dvorní rady. Připouštím však, že i to má v politice svůj smysl. Nebyl to jediný bonmot, kde byl Miloš Zeman vedle. V jaké civilní profesi vynikl Miloš Zeman? Podle jeho životopisu po absolvování VŠE na ní pracoval do r. 1970 jako pedagog, pak byl zaměstnancem tělovýchovných organizací a posléze v letech 1984-1989 byl prognostikem. To rozhodně není velká ekonomická kariéra. Jeho ekonomická díla jsem v knihovně nenašel. Je tedy Miloš Zeman odborníkem? Nemyslím, určitě je ale velkým Poučovatelem, naštěstí se schopností sebeironie.

Ostatně určitým svědectvím je i název jeho politických pamětí: "Jak jsem se mýlil v politice". I s licencí k tomu, že politici "přiznávající" své chyby většinou těmito přiznáními odvádějí pozornost od opravdových chyb k těm nepodstatným, byl Miloš Zeman v tomto směru schopen větší sebekritiky než Václav Klaus, odmyslíme-li si, že kritika, jíž stíhal jiné, byla mnohdy na hranici žalovatelnosti pro porušení ochrany osobnosti.

Nevadí, že máme prezidenta, který není vědcem a akademikem – vadí, že je alkoholikem. Jestliže každý den vypije několik skleniček vína a dá si několik panáků, je to samozřejmě jeho věc a věc jeho jater. Jenže, a to je již právní problém, je to důkaz, v tomto případě sice neobvyklý, ale další důkaz o nerovnosti občanů před zákonem.

Žádný zákon nezakazuje českému prezidentovi popíjet alkohol, ani ústava ne. Historie zná dokonce případy, kdy takové pití bylo oceňováno. Americký prezident Hiram Ulysses Grant (1822 – 1885) před svým prezidentováním generál, který dovedl Unii k vítězství v občanské válce a který se pak zasadil o volební právo pro černochy, si v průběhu svých vítězných bitev vysloužil pro své opilství řadu stížností. Na všechny stížnosti měl prezident Abraham Lincoln jedinou odpověď: "Řekněte mi jen, jakou značku whisky pije, abych ji doporučil ostatním generálům." Jenže Zeman není Grant. I když zde určité podobnosti existují, také Grant byl vášnivý kuřák a finančně se zachránil napsáním svých pamětí. Grant však v úřadě prezidenta již nepil; respektoval rady lékařů, jen tisíce doutníků si dále neodpustil; kolik měl ve svém komfortním domě v New York City popelníčků, nikdo nespočítal.

I při majestátu prezidentského úřadu - to, co nesmí dělat na svém pracovišti každý jiný zaměstnanec, by neměl dělat ani prezident. Jinak jde o porušení základního principu rovnosti, s kterým stojí a padá právní stát. A to nemluvím o významu práce prezidenta, jeho odpovědnosti, o jeho reprezentaci České republiky a všech důležitých jednáních, která prezident vede. Prezident si neprohlíží jen korunovační klenoty, prezident je spoluodpovědný za politiku celé země. Prezident s denně udržovanou hladinkou virózy, s kterou nesmí řídit auto a motorku a neměl by v zájmu své bezpečnosti ani jezdit na kole, řídí stát. Nebezpečnost prezidentova alkoholismu je i v tom, že prezident, jak rád vysvětluje nechápavým novinářům, se domnívá, že jej má pod kontrolou. Toto přesvědčení je ovšem zase vyslovováno v alkoholovém rauši. Stejně tak jako chlubit se s ním. Žádné srovnání s Winstonem Churchillem, kterého se Zeman dovolává, neobstojí. Churchill sice rád whisky, brandy i gruzínský koňak, nadměrnou konzumaci však předstíral (stejně tak kouření doutníků, které mu většinou nehořely) a neexistují filmové záběry, na kterých se potácí a dělá grimasy. U prezidenta Zemana však neexistuje síla, která by jej přiměla pití zanechat, a obecně je možno říci, že závislým na alkoholu se člověk stává ve chvíli, kdy pokračuje v jeho nadměrné a příliš časté konzumaci, i když to vede k negativním důsledkům v oblasti jeho zdraví, osobního a sociálního života, nebo pokud pociťuje příznaky fyzické a psychické závislosti a není schopný alkoholu odolat i v nevhodných situacích.

Nyní nás čekají další opilecké výjevy. Takže již letos uvidíme ve stavu virózy potácejícího se prezidenta snažícího se připevnit vyznamenání na hruď veteránů II. světové války a dalších významných osobností, např. při výročí 28. října? Bude to hradní kancelář vysvětlovat nejrůznějšími zdravotními důvody? Existuje přece řada dalších nemocí, které brání rovné chůzi!

Je jisté, že by mnozí spisovatelé, básníci a umělci svá díla bez alkoholu nevytvořili, Zeman však nepíše a netvoří jedno, druhé ani třetí. Zeman prezidentuje a podepisuje z výlučné ústavní pravomoci svého úřadu, do kterého ho zvolili jeho voliči. Mnozí jsou již rozpačití, možná je vystrašilo nebezpečí dnes již legendární šavle vedle korunovačních klenotů nebo přímo na nich. Režisér Filip Renč z toho viní poradce prezidenta. Samozřejmě, rádci nesou vždycky vinu. To mi už jednou vysvětlovali v SSSR, odpovědnost za miliony mrtvých sovětských spoluobčanů nenesl Stalin, ale jeho rádci; Hitler přece také nevěděl o holocaustu – to Himmler a Eichmann. Ještě štěstí, že se u nás již nepopravuje. To by bylo popravených poradců!

Ale co dál? V roce 1975 byl zdravotní stav prezidenta Ludvíka Svobody velmi vážný. Měl za sebou několik infarktů, úřadovat nemohl , ale odmítal ze své funkce odejít. Stranickému vedení nezbylo než iniciovat přijetí ústavního zákona č. 50/1975 Sb. Zákon tvořila jedna věta: "Nemůže-li prezident Československé socialistické republiky vykonávat svůj úřad delší dobu než 1 rok, Federální shromáždění může zvolit nového prezidenta na nové funkční období." Jaký zákon bude muset být přijat nyní? "Nemůže-li prezident České republiky vykonávat svůj úřad z důvodu chronického alkoholismu delší dobu než 1 rok, Parlament České republiky může zvolit nového prezidenta České republiky na nové funkční období?"

27.5.2013