Pohádku Boženy Němcové O chytré horákyni, která šla trochu za vozem a trochu pěšky a která byla trochu nahá a trochu oblečená připomíná poslední rozhodnutí ČSSD. Vlček sice slíbil, že odstoupí před třetí nominací premiéra, ale současně chce být znova předsedou Poslanecké sněmovny. Odstupuje nyní a nikoliv až těsně před nominací premiéra, a současně si chce on a jeho prostřednictvím Paroubek zajistit právo nominovat premiéra v očekávaném třetím pokusu.

Je takové jednání znakem chytrosti nebo spíše vychytralosti? Zaleží na úhlu pohledu. Pokud patříte mezi ty, kteří podle prezidenta vedou „studenou občanskou válku“, a to na straně sociálních demokratů, tak nepochybně takové jednání podpoříte a považujete ho za dobrý trik, jak přelstít ty hrozné ODSáky. Z druhé strany tábora je možné hodnotit celý nápad stejně, pouze s opačným znaménkem. My ostatní, co si o politice občas čteme v médiích, se již jenom divíme a kroutíme hlavou. Politika jako správa věcí veřejných, jako souboj konceptů k řešení aktuálních nebo dlouhodobých problémů již zcela zmizela. Politika se smrskla na soubor legálních, pololegálních a zcela nelegálních kroků, které jednotliví politici dělají, aby pokud možno převezli toho druhého. Stranický boss se pouze snaží zesměšnit své oponenty a ukázat je pokud možno v nepříznivém světle. Každý populistický trik je dost dobrý, pokud pomůže nám a těm ostatním uškodí. Politika jako souboj názorů zcela zmizela.

Mluvit o morálce v politice a poměřovat rozhodování jednotlivých politiků z ODS nebo ČSSD, ale stejně tak i lidovců, je zhola zbytečné. Morálka jako kategorie se ukázala jako nepraktické a zbytečné závaží, které je třeba odhodit. Takže cizoložství je oslavováno, podvodník, na kterého se nepřijde, je hrdina a dodržení daného slova je slabost. O komunistech nemluvím, ti slovo morálka nikdy ve slovníku neměli a stojí mimo jakékoliv kategorie.

Jak dlouho to ještě vydržíme? Jak dlouho se necháme takhle oblbovat těmi, kteří jsou zváni politiky? Podle dlouhodobého a velmi hlubokého znechucení veřejnosti soudím, že ještě velmi dlouho. Vždyť politik patří mezi jedny z nejméně hodnocených pozicí a být členem politické strany, a hájit tedy nějaké stanovisko, považují mnozí za hanbu a nikdy by do politické strany nevstoupili. Důstojnost parlamentu, vlády, politiků jako celku se limitně blíží nule.

Se stavem věcí se tedy můžeme smířit a rezignovat na věci veřejné. Nebo můžeme notoricky nadávat a stěžovat si vždy a všude a za všech okolností. Stížnosti je možné doplňovat podle nátury buď odkazem na mýtickou první republiku, nebo na obecný úpadek mravů spojený s globalizací, industrializací a ekonomikou. Takoví většinou žijí na ekologických farmách, budují větrníky na horách a protestují proti dálnici okolo Plzně. Také je možné si dobře pamatovat, jak se nyní chovají představitelé jednotlivých stran, poslouchat, s jakými výmluvami nechtějí předčasné volby, jak si navzájem podrážejí stoličky nejen napříč stranami, ale i ve vlastní partaji, a v jakém rozporu jsou jejich slova a činy.

Je nutné, aby ti nahoře věděli, že to co provádí ČSSD s odstoupením Vlčka a pokusem o jeho znovuzvolení, je sviňárna. Lidé typu Tlustý mohou sedět v kriminále, ale ne v Parlamentu, Kalousek může navrhovat vládu s komunisty pouze jednou a pak již nikdy a že ten, kdo kamarádí s Dalíkem, si se mnou k jednomu stolu nesedne. Také nejde křivit fakta v zájmu svaté věci boje proti atomové elektrárně a současně sedět ve vládě.

Až se zase v nějakých volbách začnou ucházet o naše hlasy, pak již stačí se jim vysmát a poslat je k šípku a volit jiné politiky. Ti současní si již zaslouží pouze soucit, nikoliv však důvěru. Pokud parlamentní strany navrhnou zase stejné provařené tváře, budeme volit jiné strany, pokud nominují jiné osobnosti, možná mají ještě šanci.

Institut evropské demokracie