Obec sice vznikla pro zachování života, ale trvá za účelem dobrého života. To napsal Aristoteles asi před dvěma tisíci čtyřmi sty lety. A totéž platí i o každé politické obci, tedy o státech.

Pakliže občané a soudci chtějí bránit otevřenou a demokratickou společnost, v níž platí rovnost před zákonem pro všechny, kvůli které vyšli před 30 lety do ulic, je logické, že se dnes brání proti uzurpování moci do rukou prezidenta a premiéra, ke kterým je ministryně spravedlnosti velice loajální.

Lze to dokladovat i na událostech posledních dní: Minulý týden vláda schválila zákon o lobbování, podle kterého musí politici a vysoce postavení státní úředníci veřejně evidovat schůzky s lobbisty.

Na poslední chvíli však vláda v tichosti, bez veřejné diskuse s odborníky, na přání zástupce Hradu, prezidenta vyškrtla. Paní ministryně oznámila, že vláda podpořila zákon o lobbování s drobnými úpravami. Že ze seznamu vypadl prezident, oznámil až později tiskový mluvčí. Paní ministryně se posléze bránila, že změnu nenavrhovala a úprava byla vládou schválena.

Jenže za situace, kdy je premiér rukojmím prezidenta a je zřejmé, že většina členů vlády z jeho hnutí proto bude hlasovat tak, jak si premiér přeje, měla jako právnička vehementně obhajovat původní znění zákona, ne ho podpořit.

Důvod je zřejmý, i u nás má platit jedno ze základních pravidel justice: rovnost před zákonem, tedy že nikdo nestojí nad zákonem, jak pravil již britský právní filozof Albert Dicey. Prezident je i po přímé volbě občanem České republiky.

A podobně je to i s postojem Soudcovské unie ke změně zákona, podle kterého paní ministryně navrhovala omezení přísedících laických soudců.

Návrh zmíněného zákona připravil ještě bývalý ministr Jan Kněžínek a byl i tehdy se soudci diskutován, současná ministryně sama na toto téma pořádala dvoudenní poradu. Tento týden se však proti novele postavil viceprezident unie Petr Černý, který pro ČTK uvedl, že „omezení přísedících jen na nejvážnější případy může vést ke zvýšení počtu kauz, kdy rozhodnutí samosoudce nebude zcela správné.”

Jenže od doby, kdy se o novele zákona vedla diskuse, uplynul určitý čas a atmosféra ve společnosti se změnila. Nová paní ministryně projevuje velkou loajalitu k panu prezidentovi i k panu premiérovi, jak to stvrzuje i předešlý případ.

Proto vznikají oprávněné obavy, že taková atmosféra ovlivňuje i soudce. To platí zvláště o těch starších, zvyklých sloužit mocným, či ambiciózních, kteří jsou vždy ochotní zapomenout kvůli kariéře na svou čest a přísahu.

Podíváme-li se na změnu postoje Soudcovské unie v tomto širším kontextu, lze ho snadno pochopit stejně jako nedávnou situaci, kdy se unie postavila proti tomu, aby ve výběrové komisi pro příští vedoucí pracovníky státního zastupitelství byl jeden soudce jmenovaný ministerstvem.