Aniž bychom rozebírali důvody usnesení Nejvyššího soudu, který po dvou rozsudcích soudů nižšího stupně propustil okamžitě na svobodu minulý týden Marka Dalíka, jedno říci můžeme: Tím, že zdůvodnění takového rozhodnutí bude zveřejněno až soudem nižšího stupně po doručení rozsudku, tedy nejdříve za pět neděl, Nejvyšší soud otevřel velký prostor ke spekulacím, proč byl pan Dalík propuštěn po sedmi měsících, a ty spekulace poškozují celou justici.

Marek Dalík si totiž odpykával čtyřletý trest, k němuž byl pravomocně odsouzen kvůli podvodům, a v obsáhlém rozhovoru, který poskytl Sabině Slonkové ze serveru neovlivni.cz těsně před nástupem do vězení, naznačil, že by mohl promluvit a objasnit, jak to ve skutečnosti bylo. Připomeňme, že v době, kdy údajně došlo k tomu, že si při jednání s rakouskou firmou Steyer, která nám měla prodat obrněné transportéry Pandury, řekl o půlmiliardový úplatek, byl totiž poradcem premiéra Mirka Topolánka.

Důsledky jsou nabíledni a člověk si je může vyslechnout v kdejaké restauraci či v metru, kde si lidé rozšířený výrok bývalého místopředsedy Nejvyššího soudu Pavla Kučery, který v případě trestního stíhání Jiřího Čunka údajně prohlásil: Když jde o vládu, nestrannost justice musí jít stranou, přeformulovali na slogan: Když máme před volbami, nestrannost justice musí jít stranou.

Občané si stejně jako v případě Davida Ratha říkají: stačí, aby obvinění začali vyhrožovat, že promluví o tom, jak se u nás financovaly politické strany, a pánové jsou zase na svobodě. A samozřejmě spekulace mají logiku: David Rath ohrožuje sociální demokraty a Marek Dalík občanské demokraty a volby budou v říjnu. Proto takové počínání ze strany soudu, zvláště pokud se ukáže, že šlo pouze o formální chybu, je prapodivné. U lidí to pak může vzbuzovat dojem, že tu platí spravedlnost jen pro někoho.

Přesně to pojmenovala po ocenění titulem Právnička roku bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová, která médiím řekla v souvislosti se stejným vrácením kauzy na samý počátek ve věci pana Ratha: „Nechci komentovat živou kauzu, kterou neznám, ale její návrat, a to po letech na začátek, je výmluvným signálem o nepřesvědčivosti výkonu spravedlnosti a vybízí k různým spekulacím. Veřejnost má právo očekávat, že trestné činy budou náležitě zjištěny a pachatelé spravedlivě potrestáni a nevinní občané naopak zproštěni.

Jde o skandální výkon spravedlnosti s dalekosáhlými důsledky pro chování lidí, navíc poškozující tu většinu soudců, jejichž profesní výsledky jsou příkladné. Kdyby mně dnes někdo řekl, že všichni soudci jsou stejní, neměla bych pro stud sílu polemizovat.“

(Psáno pro ČRo Plus)