POLITIKA: Nehrajme si se slovíčky
Vedení ODS, zejména Mirek Topolánek sám, obdrželo díky svému vystupování a celkové politice určitý bonus, který se projevil nejen ve volbách do obecních a městských zastupitelstev, ale i dalším růstem volebních preferencí v průzkumech. Existuje tudíž zcela legitimní otázka, zda by v případě dosažení nějaké dohody s Paroubkovou ČSSD (a tato dohoda by zřejmě byla velkým kompromisem a redukcí reformního programu ODS) nedošlo k odlivu voličské přízně na straně ODS. Jestliže totiž kongres ODS stanovil novému vedení ODS určité mantinely, tj. žádnou velkou koalici ani opoziční smlouvu s ČSSD, pak logicky zbývá jako možná pouze dohoda na vládě s účastí více demokratických stran včetně ČSSD. Opozice uvnitř ODS, která se obává devastujícího účinku případné dohody ODS na vládě s účastí ČSSD, zakládá svou argumentaci na tom, že by případná dohoda s účastí lidovců nebo zelených byla pouze skrytou velkou koalicí. Dalšími argumenty proti dohodě s ČSSD jsou názory, že by tato dohoda spolu s odkladem předčasných voleb z roku 2007 až na rok 2008 poskytla Paroubkovi čas na určitou konsolidaci pozic a zastavila propad předvolebních preferencí ČSSD. Ze strany kritiků dalšího jednání s ČSSD pak navíc zaznívá i silná argumentace ve prospěch vyvolání předčasných voleb pomocí tří neúspěšných pokusů o sestavení vlády. Zřetelně to vyjadřuje zejména Miroslava Němcová, která na kongresu neobhájila křeslo místopředsedkyně ODS. Němcová argumentuje tím, že se při případném třetím pokusu nebezpečí vzniku vlády ČSSD s podporou komunistů a jednoho či několika přeběhlíků přeceňuje.
Zdá se mi, že by případná dohoda s ČSSD o vzniku vlády s podporou poslanecké sněmovny, měla být vázána nejen na program takové vlády, ale i na obezřetném výběru případných zástupců ČSSD v takové vládě. Pokud by totiž chtěla ČSSD do takové vlády najmenovat své špičky včetně Paroubka (ten se zatím vyslovuje proti své účasti), i případný zcela proreformní program vlády obsahující téměř vše z programu ODS by měl na voličstvo ODS devastující účinek. Je proto zřejmé, že vznik vlády vedené premiérem z ODS nelze pouze redukovat na program a podle něho potom odvíjet délku mandátu takové vlády. Personální složení vlády se mi proto jeví v některých aspektech mnohem důležitější. Je to zejména proto, že program vlády zazní v ucelené formě pouze jednou před poslaneckou sněmovnou, ministři vlády však jsou občanům na očích dnes a denně. Ve vládě proto nemohou zasednout lidé, kteří svou dosavadní politiku založili na bojkotu jakýchkoli reforem, popřípadě jako ministr Rath „reformovali“ své resorty v duchu státního dirigismu a paternalismu.
Nepodaří-li se s ČSSD dohodnout alespoň minimální reformní program (tj. program, který by dle Topolánka obsahoval mnohem víc než 50% volebního programu ODS) a takové případné zastoupení ministrů za ČSSD, které bude pro ODS obhajitelné (tj. spíše Paroubkovi „odborníci“ než bývalí ministři ČSSD), potom nezbývá než plně se koncentrovat na to, aby případná vláda ve třetím pokusu sestavovaná ČSSD také nezískala důvěru a na řadu přišly předčasné volby s termínem jaro 2007. Logicky se tak dostáváme opět k závěru, že tím hlavním v současné situaci je udržení spolupráce na bázi trojkoalice. To je totiž pojistka proti případnému dalšímu obratu Paroubka. Jak ukazuje tzv. tajné jednání Paroubka se samozvaným kandidátem na post předsedy KDU-ČSL senátorem Čunkem, není zcela vyloučeno ani opakování akce „menšinová vláda ČSSD a KDU-ČSL tolerovaná komunisty“.
Program dalšího postupu při sestavování vlády, který na kongresu ODS představil Mirek Topolánek, se zdá být vyváženým programem, který bere v úvahu i variantu možného dalšího přerušení komunikace mezi ODS a ČSSD ze strany Paroubka. Pokud se strategické partnerství ODS, KDU-ČSL a zelených ve sněmovně udrží, bude muset Paroubek ustoupit. Jakmile by Paroubek ucítil jenom malou šanci na rozbití této strategické spolupráce tří demokratických stran, využije to ke svému prospěchu. Kostky jsou takto vrženy již šest měsíců.
