POLITIKA: Nedozírné možnosti
Ne že by tuzemská opozice neměla své mouchy. Nadešel však čas bilancování vlády. Zevnitř připomíná napěchovaný papiňák, zvenčí jí hrozí odstavení z plotny. I kdyby ale skončila každým dnem, každou hodinou, sotva kdo zpochybní, že bezkonkurenčně rozšířila říši lidské fantazie. Co vás teprve zítra napadne, ona už dnes vyzkouší. Vždyť za neskutečně krátkou dobu dokázala pravicová koalice takřka nemožné.
Vznikla s nezastupitelnou oporou druhdy oranžových zběhů, kteří ve Sněmovně trvale „párují“ vládní poslance svébytné mysli či chatrného zdraví. Ochočila si justiční soustavu a jménům Čunek, Vesecká, Kučera, Němec na straně jedné a Bašný, Cepl ml., Benešová na straně druhé zajistila čestné místo v právnických učebnicích. Pokusila se k poslušnosti přimět televizi veřejné služby, ačkoli ta nežije ze sponzora Dalíka, ale z poplatků nás, nehybně zírajících diváků. Zvolila si prezidenta, který se jí při první příležitosti odvděčil zpětným tahem. Sepsala si volební zákon na míru, aniž by se začervenala nad „bonusovým“ popřením rovnosti hlasů. Vnesla chaos do zdravotnictví a poštvala si proti sobě učitele všech stupňů škol. Resort kultury snad již dokonce tiše zrušila.
Proslavila se i za hranicemi. Podepsala Lisabonskou smlouvu a teď sabotuje její ratifikaci. Podepsala smlouvu o umístění amerického radaru v ČR a nyní oddaluje suverénní rozhodnutí Sněmovny o jeho osudu. Slíbila osladit to Evropě. A taky že ano: tam, kde je třeba chytrých námětů a důsledné koordinace, předvádí školení evropských partnerů z neoliberálních teorií. Nalhává si, jaký že nemá náskok, přitom šlape daleko za pelotonem.
Vrcholným kouskem je paralyzování koaličních stran. ODS je dezorientovaná. Strážci obláčkově modré vypovídají loajalitu. Ani směs „pozitivní a negativní motivace“ na ně nezabírá. U Bursíků zavládla tvrdá disciplína. Zelená trička brzy doplní barety a maskáče, budíček v šest ráno, večerka ve dvaadvacet. Ztělesněním lidovecké humanity a poctivosti se stal předseda excelující v genderových, lidsko-právních a rodinně-ekonomických tématech.
Jakmile zhasnou reflektory milosrdně osvětlující české předsednictví Evropské unie, naplno vynikne, že každý den navíc ubližuje samotné vládě a zúčastněným koaličním stranám. Opozice, jež hodlá trápení vystresovaného kabinetu zkrátit, zaslouží medaili za fair play. No vážně – kdo jiný, srovnatelně obětavý by sebral vládním švindlířům karty a složil je do klína vypečené a co chvíli z řetězu utržené hlavě státu? V zemi, kde musí jít, slovy elitního soudce, nezávislost justice stranou, jedná-li se o udržení vlády, pak ale může coby záruka solidnosti působit i extravagantní intelektuál, pro kterého není oteplování oteplováním a krize krizí. Že by byla lepší gentlemanská dohoda koalice s opozicí? Leč tam, kde dialog zůstal pohřben v povolebních zákopech, lze stěží očekávat domluvu na předčasném přerozdělení mandátů.
Raději než před chladnokrevně uvažujícími voliči se vláda se svatozáří z evropských hvězdiček producíruje před domácí politikou uondanými televizními konzumenty. Se staženým zvukem vypadají Topolánek, Říman či Kalousek na obrazovce jako čiperní a prací pro naše blaho zaměstnaní státníci. A preference rostou. Když přidáte na hlasitosti, poznáte, že se jenom snaží vytřepat slámu z bot a moc se jim to nedaří.
Ostuda vlády je ostudou celé země. To samé platí pro ostudu prezidenta. Moudrá opozice se dívá za roh. Žehlí průšvihy venku. Doma chystá stěhováky před Strakovku a na Hrad. Ale hlavně dbá o čisté ruce. Ne o ty virtuální, okázale nastavované kamerám. Důležité jsou ruce střežící právní stát, fungující veřejné služby a otevřenou hru s občany. Tady už nejde jen o přetahování levice s pravicí. Aby si lidé neidealizovali šedou minulost (ať deseti nebo čtyřicetiletou), je nezbytné napravit pokřivenou přítomnost.
