Výsledky prezidentské volby ukázaly, že v našem národě stále dříme minulost a obavy. Karel Schwarzenberg, poražený kandidát, tak nedotáhl svůj boj o Hrad do vítězného konce. Zatímco v prvním kole překvapil jen těsnou porážkou s Milošem Zemanem, následujících čtrnáct dnů ukázalo, že jasné zabrnkání na nacionální strunku (nevolte Němce!) vedlo k úspěchu.

Benešovy dekrety byly tématem, které Schwarzenberg nezvládl. Buď vinou své nepřipravenosti, nebo řečnické neschopnosti podat posluchačům, tj. průměrnému Čechovi nebo Češce, poválečné události odsunu Němců z Československa jako uzavřenou kapitolu. Vyjádření Schwarzenberga o tom, že Benešovy dekrety jsou již dvacet let neplatné tím, že jsme po roce 1989 přistoupili jako stát k paktu o lidských právech, bylo vítanou záminkou jeho odpůrcům. Byla rozpoutána diskreditační kampaň, na kterou nebyl tým Karla Schwarzenberga, ani on sám připraven. To, co se zdálo být po prvním kole možné, se ukázalo jako nereálné.

Miloš Zeman, kterého jsem dokonce v jisté fázi kampaně viděl jako možného prezidenta i já, pokud by do druhého kola postoupil Jan Fischer, těžil z jediného, zato velmi důležitého bodu. Jeho řečnické umění je bezesporu výtečné a jeho čeština téměř bezvadná. To se o Karlu Schwarzenbergovi říci nedá a byla to právě rétorika, která pohnula voliče Fischera i dalších neúspěšných kandidátů z prvního kola, že se přiklonili na Zemanovu stranu.

Sledoval jsem Zemanovu tiskovou konferenci na ČT24, v níž sršel ironií a bonmoty (netroufám si říci vtipem, protože mně tento způsob politické ironie v Zemanově podání nijak zvláště neoslovuje). Mladou frontu Dnes nazýval "bulvárem", odvolával se na údajný výrok TGM o tom, že "vývoj jde doleva", a sklízel obrovský potlesk svých příznivců. Svou dceru Kateřinu nazval "první slečnou" a to snad byla největší perla jeho tiskovky.

Nástup do prezidentského úřadu, který proběhne inaugurací 8. bžezna 2013, si Zeman zcela jistě velmi užije. Ve svém projevu nastíní své představy a cíle, s kterými do úřadu vstupuje. Vzhledem ke svým nezanedbatelným řečnickým kvalitám může být výkon prezidentské funkce v jeho podání dalším pokračováním procesu, na jehož konci by někteří možná rádi viděli prezidentský systém vlády, tj. prezidenta v roli panovníka. Již Václav Klaus dokázal ve druhém období z prezidentského úřadu vytěžit mnohem více, než česká ústava prezidentovi dává. Byl hybatelem české politiky, rozhodujícím o pádu vlády Mirka Topolánka, zachránce vlády Petra Nečase po vánoční krizi z roku 2010 a velkým kritikem Nečase v následujícím období rozpadu VV. Miloš Zeman bude zcela jistě umět vytěžit ze své prezidentské pozice stejně, ne-li více. Velké obavy z jeho konání teď jistě panují v Lidovém domě, kde se část ČSSD podporující Miloše Zemana proti svému vlastnímu kandidátovi chystá urvat větší podíl na moci. A o tom, že Zeman bude podobně jako Klaus ke svým bývalým straníkům velmi kritický, není důvod pochybovat.

V každém případě čeští voliči zvolili kontinuitu. V naší politice hrají stále největší roli muži, kteří svůj vliv získali díky sametové revoluci. Mladí politici kolem čtyřicítky zatím sklízejí porážky. Volby jsou za námi a před námi za necelý rok a půl volby parlamentní. Tam už Miloš Zeman bude míchat kartami, na to můžeme vzít jed.