Na 16. kongresu ODS v Brně byly představeny hlavní body programu ODS před blížícími se volbami do poslanecké sněmovny v příštím roce. Právě tento fakt učinil obsah a atmosféru kongresu výjimečnými. ODS po téměř osmi letech v opozici chce ukončit vládu levice. Čas v opozici využila ODS na vypracování programu, s nímž bude schopna oslovit široké spektrum voličů. Na kongresu vystoupilo několik vzácných hostů. Všemi účastníky kongresu byla pozitivně přijato vystoupení prezidenta České republiky a čestného předsedy ODS Václava Klause. Svůj jako vždy výborný projev přednesl i dnešní předseda vlády Slovenska Mikuláš Dzurinda (mimochodem - slovenská pravice uspěla v krajských volbách na Slovensku). I vystoupení dalších hostů kongresu byla inspirující. Překvapením pak byla premiéra předvolebního klipu "Po modré společně", který považuji za zdařilý. Tak jak sleduji reakce na tento klip v různých internetových diskusních fórech, ozvali se potrefení levičáci, aby například režiséra klipu Filipa Renče označili za "neúspěšného" a vyčetli mu i pověstný "nos mezi očima".

Nejvíce však na mne zapůsobilo vystoupení Martina Štěpánka. Toto vystoupení již koluje na řadě webových stránek, např. www.ods.cz, www.politikon.info apod. V čem spatřuji jeho výjimečnost? Tím je zejména vysoká věrohodnost pana Martina Štěpánka. Nemohu než připomenout éru z minulého století, kdy jsme se mohli z úst Martina Štěpánka slýchat zprávy a komentáře na vlnách rozhlasové stanice Svobodná Evropa. V dobách hluboké nevíry v to, že bolševický systém padne, byl hlas Martina Štěpánka oním pověstným světýlkem na konci tunelu. Patřil spolu s Karlem Krylem či Janem Třískou k výrazným postavám umělců, kteří po sovětské okupaci zvolili raději emigraci.

Martin Štěpánek na rozdíl od jiných neuvízl v politických vodách "obrodného procesu" roku 1968 a stal se trvale výrazným hlasem, který dokáže přesvědčivě argumentačně zvládnout potřebu posilovat v našem státě myšlenky svobody jednotlivce vůči snahám o jejich oklešťování pod vznešenými frázemi o sociální spravedlnosti a solidaritě. Výstižně charakterizoval našeho dnešního předsedu vlády jako člověka s chorobnou touhou po moci. Současně přesvědčivě ve svém vystoupení poukázal na nutnost obrany ODS jako strany nikoli pouze pro bohaté a úspěšné (o což se levicoví komentátoři neustále otírají), ale v pravdě lidové. Jak ve svém pozdějším vystoupení uvedl stínový ministr financí Vlastimil Tlustý, systém univerzální sociální dávky pomůže právě těm nejnižším příjmovým skupinám. A pomůže nejvíce těm, kteří jsou aktivní.

Úkolem ODS je volby vyhrát přesvědčivě, tj. získat tolik hlasů voličů, jako spojená levice (KSČSSD) dohromady. Pro tento volební výsledek bude důležité, zda se českým pravicovým voličům podaří objevit modrou značku a zda s touto značkou dojdou až do pomyslného cíle v den voleb. Na této ještě relativně dlouhé cestě mohou často člověka "bolet nohy", může se někdy cítit pod psa, může často i pochybovat. Tomu, kdo vykonal ve svém životě nějakou tu túru, o tom určitě nemusím vyprávět. Když pak člověk přeci jenom po desítkách kilometrů dojde do cíle, ať už na náměstí v Prčicích nebo na vrcholek v Tatrách, a pocítí onu krásnou úlevu, že už to má za sebou, může se těšit z toho, že to dokázal. A věřte, i v této pomyslné předvolební túře jde o rekord. Čím víc nás onu modrou značku najde a dojde po ní až do volební místnosti, tím větší bude šance, že se do naší země vrátí více svobody a důvěry ve schopnosti člověka. Na cestě totiž budeme potkávat také skupiny, které půjdou po červené. Ta může totiž dlouhou dobu vést zdánlivě stejným směrem. Velký pozor si proto musíme dát na každém pomyslném rozcestí, abychom na něm nezabloudili či se nevydali tam, kam kráčí lidé toužící po něčem zcela jiném. Dejme si proto šanci tím, že po modré dojdeme k volbám sice každý za sebe, ale přesto společně.